Vítejte na internetových stránkách České protipirátské unie
Na našich stránkách naleznete informace týkající se duševního vlastnictví obecně, zejména pak ochrany práv k audiovizuálním dílům a záznamům a také k televiznímu vysílání. Postupně rozšiřujeme praktické rady, které by Vám měly pomoci při provozování videopůjčoven, filmových projekcí, společných televizních antén, kabelových rozvodů, prodejen s audiovizuálními nosiči a při dalších činnostech, na které se vztahují autorskoprávní předpisy. Připojujeme užitečné kontakty na subjekty, které se zabývají legální distribucí audiovizuálních děl či televizního vysílání. Chceme Vám však ukázat i druhou stranu mince a informovat Vás o pirátství, tedy o úmyslném porušování autorských práv a práv souvisejících s právem autorským, nejen obecně, ale také o konkrétních případech. Samozřejmé jsou informace o nás a našich aktivitách; naleznete zde však i kontakty na organizace, které se bojem proti pirátství zabývají v odlišných odvětvích, například hudby či počítačových programů.
Přehled licencovaných distribučních služeb
Tisková zpráva Hospodářské komory České republiky ze 17. května 2021
Stát přichází ročně o stamiliony na daních, pomůže urychlená transpozice unijního práva
Praha, 17. května 2021 – Dnešní den je Organizací spojených národů (OSN) každoročně vyhlašován Světovým dnem informační společnosti, jehož smyslem je pomoci zvýšit povědomí o možnostech, které využití internetu a dalších informačních a komunikačních technologií přináší společnosti a ekonomice. A právě o vyváženější podmínky v online prostředí se má zasadit novela autorského zákona, která v českém právním řádu doplní zastaralou právní úpravu, která překotný rozvoj informačních technologií nezohledňovala.
Držitelé autorských práv, sdružení v Sekci kreativního a kulturního průmyslu Hospodářské komory, se letos připojují k oslavám tohoto dne, jejichž cílem je vyzdvihnout nezpochybnitelné přínosy internetu v každodenním životě. Jedním z těchto přínosů je bezesporu bezbariérové šíření informací, jež má však vedle svých jednoznačně pozitivních aspektů také celou řadu rizik. Když pomineme jednoznačně definovanou trestnou činnost, například terorismus, šíření dětské pornografie, kyberšikanu nebo kybernetické útoky, existuje také řada aktivit, které zatím stále balancují na hraně legálnosti. Jednou z nich je také prakticky nekontrolovatelné šíření autorsky chráněného obsahu prostřednictvím úložišť, jejichž provozovatelé využívají nedostačující legislativy a vyhýbají se tak přímé odpovědnosti za obsah, který na ně jejich uživatelé nahrávají.
„Míra pirátství je v České republice setrvale na velmi vysoké úrovni, což pociťují nejen samotní autoři, filmoví a hudební producenti, televizní společnosti produkující seriály, tvůrci počítačových her nebo knižní nakladatelé, ale také státní rozpočet. Například ve Francii spočítali, že pirátství způsobilo za jediný kalendářní rok ztrátu příjmů výrobců obsahu ve výši neskutečné jedné miliardy eur, přičemž až třetinu by tvořily legální daňové odvody, které by držitelé práv ze svých příjmů odvedli. S ohledem na velikost trhu se v České republice jsou naše odhady o něco nižší, přesto se ztráty příjmů pohybují v miliardách korun každý rok,“ říká Marie Fianová, předsedkyně Sekce kreativního a kulturního průmyslu Hospodářské komory.
V zájmu rozvoje kultury a kreativního průmyslu je nutné vyvinout tlak na to, aby provozovatelé různých typů uložišť, domén, platforem, aplikací apod. sami šířili předměty autorskoprávní ochrany pouze legálním způsobem po dohodě s majiteli práv a aby vymáhali dodržování právních předpisů také po svých uživatelích. Zejména nyní je tato potřeba o to naléhavější, když velkou část premiér audiovizuálních děl, divadelních představení a dalších forem současného umění je možné veřejnosti sdělovat jen prostřednictvím internetu.
S tímto problémem se v různé míře potýká celá řada dalších zemí, proto se Evropská unie rozhodla posílit práva držitelů autorských práv a v reakci na nevyvážené podmínky na trhu již v roce 2019 schválila Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu. Jako obvykle měly členské země zhruba dva roky na aplikaci unijního práva do svého právního řádu, lhůta pro transpozici copyrightové směrnice ale vyprší již za méně než jeden měsíc, konkrétně 7. června 2021.
„V tuto chvíli už je jasné, že transpoziční lhůta nebude dodržena. Máme však důvodnou obavu, že reálně hrozí neschválení novely autorského zákona ani do podzimních voleb. To by znamenalo celkové zdržení možná o více než rok, což je zcela nepřípustné. Oceňujeme roli Ministerstva kultury a návrh, který vyslalo do připomínkového řízení, považujeme za kvalitní. Stále tedy doufáme, že vláda ani poslanci nebudou přijetí novely zákona bránit a naopak podpoří její co nejrychlejší projednávání tak, aby se držitelé práv co nejdříve dočkali důstojné ochrany svých děl,“ dodává Marie Fianová.
O Sekci KKP
Sekce kulturního a kreativního průmyslu, která je jednou z 25 odborných sekcí Hospodářské komory, funguje od roku 2017. Jejími členy jsou převážně profesní asociace reprezentující většinu subjektů v daném odvětví; své zastoupení zde má filmový průmysl (Asociace producentů v audiovizi, APA; Unie filmových distributorů, UFD; Asociace animovaného filmu, ASAF), hudební průmysl (Národní federace hudebního průmyslu, IFPI), herní průmysl (Asociace českých herních vývojářů, GDA), knižní průmysl (Svaz českých knihkupců a nakladatelů, SČKN), reklama a PR (Asociace komunikačních agentur, AKA; Asociace PR agentur, APRA), výzkumné agentury (Sdružení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění, SIMAR), eventový byznys (Česká eventová asociace, ČEA) nebo televizní vysílatelé (Asociace komerčních televizí, AKTV). Mezi spolupracující subjekty patří Česká protipirátská unie, ČPU; Unie vydavatelů, UV; rádiová asociace APSV nebo Asociace českých reklamních agentur a marketingové komunikace, AČRA.
Miroslav Beneš
Odbor vnější komunikace
HOSPODÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY
Florentinum (recepce A), Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1
tel.: 266 721 477 |mobil: 725 211 811
benes@komora.cz | www.komora.cz
Tisková zpráva České protipirátské unie z 4. prosince 2013
Druhý největší letošní filmový pirát obviněn
Ostrava, Praha, 4.12.2013: Ostravská kriminální policie trestně stíhá 35letého muže z Ostravy, který na filehostingová úložiště uploadoval tisíce neoprávněných kopií filmů. Muž vystupoval ve warezové komunitě pod přezdívkou Rottwailer a na diskusních warezových fórech zveřejňoval odkazy na nelegální kopie, které na internetové servery sám uložil. Zároveň si nechal od provozovatelů těchto serverů vyplácet odměny – podíly za placené stahování jím vytvořených souborů – dosahující až k deseti tisícům korun měsíčně a celkem si tak přišel na více než 110 tisíc korun. Této trestné činnosti se dopouštěl téměř čtyři roky a v červnu 2013 ještě takto neoprávněně zpřístupňoval téměř 13 tisíc kopií 1 700 různých filmů, které byly ostatními uživateli serverů staženy téměř 500tisíckrát. Tím způsobil poškozeným zastoupeným Českou protipirátskou unií škodu minimálně ve výši cca 52 milionů Kč. Obviněný muž se tak zařadil na pomyslné druhé místo letošních obviněných filmových pirátů; 22letý muž z Českobudějovicka způsobil nelegálním zpřístupňováním filmů na internetu ještě o tři miliony vyšší škodu.
Za zločin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku mu hrozí trest odnětí svobody na tři léta až osm let a trest propadnutí věci. Pachatel dále odpovídá za škodu, kterou svým protiprávním jednáním způsobil, a je povinen vydat bezdůvodné obohacení, které svým protiprávním jednáním získal. Povinnost uhradit škodu a vydat bezdůvodné obohacení mu může v odsuzujícím rozhodnutí uložit i trestní soud. V říjnu Krajský soud v Brně zamítl odvolání jiného uploadera a potvrdil tak sedmatřicetiletému muži jak uložený trest, tak povinnost nahradit škodu převyšující 11 milionů korun.
Obviněný muž z Ostravy se trestné činnosti dopouštěl po velmi dlouhou dobu, v mimořádně velkém rozsahu a ze zištných důvodů. Přesto, že mu provozovatelé filehostingových úložišť vyplatili více než 110 tisíc korun, jejich zisk z účasti na trestném činu obviněného byl minimálně o řád vyšší. Uploaderovi totiž za placené stahování „jeho“ souborů vypláceli daleko méně, než kolik zaplatí uživatelé serveru provozovateli za kredit ke stažení těchto souborů. Zároveň provozovatelé neplatí uploaderům za stahování zdarma, na kterém vydělávají prostřednictvím reklamy umístěné na serveru. Provozovatel jednoho z největších úložišť přitom již dříve uvedl, že jeho zisky z reklamy a za prodej kreditů ke stahování jsou víceméně totožné. Přesto, že si za zpřístupňování nelegálních rozmnoženin chráněných děl, především filmů a software, přijdou provozovatelé oproti uploaderům tohoto nelegálního obsahu cca na dvaceti až třicetinásobek jejich finančního zisku, škody držitelů práv jsou ještě o dva řády vyšší. Provozovatelé úložišť si totiž za stažení běžné kopie filmu účtují 85 haléřů až 1 korunu, což rozhodně nemůže pokrýt náklady držitelů práv na výrobu filmu nebo nákup licence k jeho legálnímu šíření a pořízení českého dabingu. České a česky dabované filmy jsou přitom na úložištích nejvíce vyhledávané. Existence pirátských úložišť, jejichž obchodní model je postaven na zpřístupňování ukradeného duševního majetku, je v současnosti hlavní překážkou rozvoje legálních distribučních platforem, které by divákovi nabídly pestrý obsah za rozumnou cenu a v dobré kvalitě.
Tisková zpráva České protipirátské unie z 3. prosince 2013
Rekordně rychlý zásah policie v Karviné proti internetovému pirátovi
Karviná, Praha, 3.12.2013: Rekordně rychlý zásah realizovala kriminální policie v Karviné – ani ne do jednoho měsíce od obdržení trestního oznámení České protipirátské unie shromáždila důkazy o rozsahu trestné činnosti pachatele a po zjištění způsobené škody obvinila 24letého muže z přečinu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1 trestního zákoníku. Obvinění si tak student vysoké školy vyslechl tři měsíce poté, co Česká protipirátská unie jeho trestnou činnost zjistila a informovala o ní policii. Není to přitom první případ, kdy spolupráce ČPU a policie vedla k rychlému odhalení totožnosti internetového piráta a jeho obvinění. Již před šesti lety krajská policie Jihočeského kraje odhalila a obvinila tehdy devatenáctiletého mladíka během tří týdnů od okamžiku, kdy při premiéře natočil v kině nelegální záznam snímku „Simpsonovi ve filmu“, který obratem umístil na internet.
Naproti tomu 24letý student z Karvinska byl již od února 2008 aktivním účastníkem warezové komunity, na internet umístil stovky neoprávněných kopií filmů a odkazy na ně zveřejňoval na diskusních warezových fórech. Přes masivní odmazávání nelegálních rozmnoženin filmů a seriálů z úložišť – jen letos nahlásila Česká protipirátská unie provozovatelům filehostingových serverů na dva miliony nelegálních souborů k odstranění – bylo v září letošního roku aktivních ještě 1652 souborů s nelegálními kopiemi filmů, které na internet umístil obviněný. Jejich neoprávněným zhotovením a zpřístupněním široké veřejnosti způsobil obviněný poškozeným zastoupeným Českou protipirátskou unií škodu ve výši více než 1,6 milionu Kč. Za to mu hrozí trest odnětí svobody až na dva roky let a trest propadnutí věci. Pachatel dále odpovídá za škodu, kterou svým protiprávním jednáním způsobil, a je povinen vydat bezdůvodné obohacení, které svým protiprávním jednáním získal. Je však možné, že trestu nakonec unikne – k činu se doznal a pokud se dohodne s poškozenými na náhradě škody, může státní zástupce nebo soud rozhodnout o odklonu v trestním řízení, např. jeho trestní stíhání podmíněně zastavit. Pokud ve zkušební době povede řádný život, nahradí škodu a splní i ostatní podmínky mu uložené, jeho trestní stíhání bude definitivně zastaveno.
Projekt 31s lék na pirátství pravděpodobně nepřinese
Praha, 8.11.2013: Česká protipirátská unie vítá každý pokus posunout dál legální internetovou distribuci a umožnit divákům získat přístup k filmům jednoduše a za rozumnou cenu, jejíž podstatnou část budou inkasovat držitelé práv. Obáváme se však, že projekt 31s, alespoň v podobě, v jaké byl představen, nepředstavuje požadované řešení a nezaručuje možnost dlouhodobě fungujícího systému k online distribuci filmů, který by přinášel držitelům práv relevantní výnosy. Řešení 31s poněkud naivně ignoruje základní strukturu autorských a provozovacích práv u audiovizuálních děl, mnohé otázky jako např. teritoriální licence či odměny vypořádávané v rámci kolektivní správy vůbec neřeší, a v praxi je použitelné jen u velmi úzkého okruhu programů. Systém 31s podle našeho názoru nenabízí dostatečné garance před zneužitím k neautorizovanému šíření děl autorů, kteří se do projektu nezapojili a neinkasují odměny za takové šíření. Jsme potěšeni tím, že největší české úložiště dlouhodobě zpřístupňující obrovské množství nelegálních rozmnoženin audiovizuálních děl se zabývá myšlenkami na legální distribuci filmů, nemůžeme však pominout skutečnost, že se nikterak nechystá omezit distribuci pirátských rozmnoženin filmů a jiných autorských děl, jejichž neoprávněné kopie ve velkém zpřístupňuje.
Tisková zpráva České protipirátské unie z 29. května 2012
Největší česká pirátská stránka zavřena
Chomutov, 29.5.2012: Chomutovská policie minulý týden obvinila dva muže z provozování největšího českého pirátského serveru Kinotip.cz. Otec a syn jsou podezřelí, že si provozováním stránky s embeddovaným videem a odkazy na pirátské kopie filmů a seriálů přišli za necelé dva roky minimálně na částku, která se blíží hranici dvou milionů korun. Pachatelé se pasovali do role jakési české obdoby serveru The Pirate Bay a policii i držitelům práv vzkazovali „zákon je na nás krátký, možná nás časem chytíte a potrestáte, ale tresty jsou v Česku nízké, takže nám se porušování zákonů bohatě vyplatí“. Česká protipirátská unie (ČPU) provozovatele opakovaně upozorňovala na porušování autorského práva a žádala upuštění od protiprávního jednání. Pachatelé však tyto výzvy ignorovali a dál pokračovali v nelegální činnosti, ČPU proto podala v únoru 2010 na pachatele trestní oznámení.
Stránka Kinotip.cz zpřístupňovala desetitisíce filmů a epizod seriálů včetně takových, které dosud běžely v kinech či ještě nebyly v Česku vysílány. Proto byla trnem v oku nejen českým držitelům práv, ale i zahraničním studiím. Kromě online filmů a seriálů a sekce s odkazy na nelegální kopie audiovizuálních děl umístěné na jiných serverech zpřístupňoval Kinotip.cz i velké množství pornonahrávek, v jednom případě došlo i ke zveřejnění dětské pornografie. Na závadnost nahrávky provozovatele opakovaně upozorňovali i sami návštěvníci stránek, provozovatelé jim však arogantně vzkázali, že ji neodstraní a učinili tak až na výzvu policie.
Dle odhadů přesahovala denní návštěvnost stránky 200 tisíc unikátních návštěvníků denně a generovala provozovatelům obrovské zisky za reklamu. Největší rozkvět zažila stránka koncem roku 2011, kdy ji podle dostupných statistik mohlo denně navštěvovat na 250 tisíc uživatelů. Reklamu stránce udělala i Česká pirátská strana, která spustila v červenci 2011 její kopii (mirror). První útlum přišel v souvislosti se zátahem americké justice proti serveru Megaupload. Pirátské kopie filmů a seriálů, které Kinotip.cz zpřístupňoval, byly totiž nejčastěji umístěny právě na serveru Megavideo, který byl také zavřen. Navíc ostatní zahraniční videoservery odstranily ve snaze vyhnout se pozornosti policie nelegální kopie, které na nich byly uloženy. Provozovatelé stránky Kinotip.cz se však nechtěli vzdát a přes své vysoké zisky vyhlásili sbírku na provozování vlastního videoserveru Servertip.cz. Koncem dubna pak ohlásili velký návrat stránky Kinotip.cz.
Pachatelé nejsou v hledáčku policie poprvé, již v listopadu 2006 u nich policie dělala domovní prohlídku v souvislosti s porušováním autorských práv v lokálních peer-to-peer (P2P) sítích provozovaných v Klášterci nad Ohří. Tenkrát nakonec ani jeden z nich potrestán nebyl; policii se nepodařilo prokázat, zda se porušování práv dopustil otec nebo syn. Další domovní prohlídku uskutečnili policisté již v souvislosti s provozováním stránky Kinotip.cz v loňském roce, ale ani ta pachatelům nezabránila v pokračování v trestné činnosti. Naopak u nich vzbudila pocit nepostižitelnosti, takže obvinění vůbec nečekali. V současné době jsou stránky Kinotip.cz a Servertip.cz přesměrovány na vyhledávač pirátského obsahu www.hellspy.cz.
Tisková zpráva České protipirátské unie z 23. května 2012
Moderátor z Warcentra odsouzen
Zlín, 23.5.2012: Okresní soud ve Zlíně dnes uznal 29letého muže vinným z porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv databázi, za což mu uložil trest odnětí svobody ve výměře 18 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 3 let a trest propadnutí věci. Poškozené odkázal soud s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek je již pravomocný, neboť jak státní zástupce tak obžalovaný se vzdali práva na odvolání. Jedná se o jeden z nejzávažnějších případů porušování práv, které české soudy dosud řešily. Odsouzený moderátor diskusního warezového fóra Warcenter vystupující pod přezdívkou „Nerez“ se trestné činnosti dopouštěl po dobu 4,5 roku a na internet za tu dobu umístil na 14 tisíc nelegálních kopií audiovizuálních děl – filmů a epizod seriálů. Odkazy na tyto nelegální kopie pak zveřejňoval na warezových fórech, tedy stránkách speciálně určených pro zveřejňování odkazů a informací o nelegálních kopiích filmů, hudby, knih a počítačových programů. „Pachatel dokonce nelegální kopie uploadoval na internet i v okamžiku zahájení domovní prohlídky,“ informovala Markéta Prchalová, ředitelka České protipirátské unie. Jeho „uploady“, tedy soubory, které na internet nahrál, byly přitom warezovou komunitou vysoce ceněny, takže si je stahovalo velké množství uživatelů internetu.
Odsouzenému muži hrozil trest odnětí svobody na šest měsíců až pět let, soud mu však nakonec uložil trest v dolní třetině maximální trestní sazby. Jednalo se o prvně trestaného pachatele, takže uložení podmíněného trestu se dalo přepokládat. České soudy v případech porušování autorských práv ukládají daleko mírnější tresty než za jiné hospodářské trestné činy, a to i v případech, kdy rozsah trestné činnosti a její následky jsou mimořádně velké. Pachatelé sice zpravidla nemají ze svého protiprávního jednání nijak velký zisk, to však nic nemění na výši majetkové újmy, kterou svým jednáním způsobí nejen poškozeným držitelům práv, ale i legitimním distributorům a v podobě úniku daní a odvodů také státu*). Ukládání nízkých podmíněných trestů, a to i v případech speciální recidivy, tj. když se pachatel dopustí přes předchozí pravomocné odsouzení stejného trestného činu, není v české soudní praxi výjimkou. „Výše i druh trestů ukládaných za porušování autorských práv rozhodně nepůsobí na společnost preventivně,“ sdělila Prchalová, „takže není divu, že se této trestné činnosti dopouští stále více osob“. Přesto však rozsudek vítá: „Z diskuzí je zřejmé, že warezová veřejnost jako „trest“ uznává jen nepodmíněné odsouzení k odnětí svobody či „pokutu“, tj. peněžitý trest nebo náhradu škody. Avšak i podmíněný trest může odsouzeného citelně postihnout, zejména pokud se ve zkušební době dopustí jiného trestného činu, na který soudy hledí přísněji, což může být například i způsobení dopravní nehody či neplacení výživného. Zápis v trestním rejstříku mu pak může zkomplikovat hledání zaměstnání či znemožnit získání živnostenského oprávnění,“ dodává. „A stále je odpovědný za způsobenou majetkovou újmu, které se mohou poškození domáhat občanskoprávní žalobou,“ doplňuje.
*) Mezinárodní obchodní komora (International Chamber of Commerce) publikovala 17. března 2010 studii, v níž uvádí, že digitální pirátské kopírování v Evropské unii způsobilo v roce 2008 tzv. kreativnímu průmyslu (TV, filmový průmysl, hudební průmysl, software), jenž produkuje zhruba 6,9 % HDP, ztrátu asi 10 miliard euro a 185 000 pracovních míst. Studie předpovídá, že pokud se nezmění legislativa a bude zachován dosavadní trend, vzrostou tyto škody do roku 2015 celkem na 240 miliard euro a ubude 1,2 milionu pracovních míst. Studie do své metodologie zatím nezahrnula ztráty z pirátského kopírování knih, které jsou doposud ve srovnání s jinými oblastmi, malé. Blíže viz zde a zde. Analytická společnost IDC v roce 2008 došla k závěru, že snížení míry pirátství o deset procent by pro českou ekonomiku znamenalo během čtyř let vytvoření tisíců nových pracovních míst, vzrůst HDP o 8,9 miliardy korun a zvýšení výnosů z daní o téměř 2 miliardy korun, blíže viz zde.
Tisková zpráva České protipirátské unie z 2. května 2012
Moderátor z Warcentra stane před soudem
Zlín, 2.5.2012: Okresní soud ve Zlíně začne tento měsíc projednávat případ největšího pirátského uploadera, který byl dosud v Česku obžalován. 29letý moderátor diskusního warezového fóra Warcenter je podezřelý ze spáchání přečinu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv databázi podle § 270 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Za to mu hrozí trest odnětí svobody šest měsíců až pět let a peněžitý trest. Soud bude rozhodovat i o propadnutí věcí užitých ke spáchání trestného činu – stolního počítače s dvěma harddisky, externího harddisku, stolního počítače a téměř dvou tisíc DVD a CD. Obžalovaný muž na uvedeném diskusním fóru zveřejňoval pod přezdívkou „Nerez“ příspěvky o filmech a seriálech s odkazy na nelegální rozmnoženiny audiovizuálních děl, které zpravidla sám uložil na různé internetové filehostingové servery. Protiprávního jednání se dopouštěl po mimořádně dlouhou dobu 4,5 roku a v obrovském rozsahu. Zprvu nahrával pirátské kopie na servery RapidShare a CzShare, později začal využívat službu Multiload, prostřednictvím které nahrával nelegální kopie filmových a seriálových děl na hlavní české filehostingové servery v mnoha kopiích. Např. jen na jediný z těchto serverů, Hellshare, uložil 11 591 souborů. Na tento server nahrával i v okamžiku, kdy u něj policie začala provádět domovní prohlídku.
Protiprávního jednání se obžalovaný dopouštěl od září 2006, a za tuto dobu stihl dle obžaloby tímto způsobem rozšířit rozmnoženiny minimálně 2 066 ks chráněných audiovizuálních děl, zpravidla v mnoha kopiích. Např. český film Jana Svěráka Vratné lahve umístil na internet ve 25 kopiích, americký trhák Transformers: Pomsta poražených v 18 kopiích či populární komedii Taková normální rodinka v 16 kopiích. Majetková újma, kterou tímto jednáním obžalovaný poškozeným zastoupeným Českou protipirátskou unií způsobil, přesahuje 80 milionů korun. Na serveru Warcenter, sloužícímu k zveřejňování odkazů na nelegální kopie filmů, seriálů, hudby, softwaru, e-knih a jiného materiálu chráněného autorským zákonem, působil zároveň jako moderátor, což znamená, že se významným způsobem podílel na jeho provozu. Jeho úkolem bylo udržovat pořádek a přehlednost ve filmových sekcích, vytvářet pravidla pro organizaci příspěvků, mazat odkazy na falešné soubory apod. Z pravidel, které obžalovaný sám vytvořil, vyplývá, že si byl vědom skutečnosti, že jsou na fórum vkládány odkazy na filmy umístěné neoprávněně na internet ještě před jejich oficiálním vydáním na DVD či Blu-ray nosičích a nepřímo k tomuto jednání ostatní uživatelé vybízel. Na protiprávnost jeho jednání jej několikrát upozornil i server storage.to výzvami k odstranění jeho uploadů jako souborů porušujících autorská práva.
Obžalovaný přitom vystupoval jako milovník filmů a nelegální kopie na internet nahrával údajně proto, aby získal volné kredity ke stahování dalších filmů. Bohužel právě takoví filmoví „fanoušci“ zahlcují filehostigové servery jako jsou Uložto, Hellshare či Sharerapid desítkami a stovkami tisíc nelegálních kopií, čímž způsobují filmovému průmyslu obrovské ztráty. Každou takovou pirátskou kopii si stáhnou stovky a tisíce lidí, známější tituly v průměru dokonce jeden až pět tisíc, a výjimkou nejsou ani stažení v řádu desítek tisíc. Takoví diváci přitom za zhlédnutí díla autorům nic nezaplatí, takže je stále složitější, zejména v českých poměrech, sehnat na financování filmů dostatek prostředků.
Vyjádření k mylným informacím zveřejněným v souvislosti s kauzou prostějovského piráta
Praha, 14.3.2012
Rádi bychom uvedli na pravou míru mylné informace, které byly zveřejněny v některých médiích, např. na zpravodajském webu televize Nova TN.cz v článku Policie jde opět po pirátech! V Prostějově hrozí muži za stahování 5 let vězení. V článku se uvádí, že policie v Prostějově na základě trestního oznámení České protipirátské unie vyšetřuje třiadvacetiletého mladíka, který měl stahovat z internetu filmy a hudbu, za což mu hrozí až pět let vězení. Z této informace většina čtenářů může nabýt dojmu, že se jednalo o běžného uživatele, který si pouze z filehostigových serverů jako Uložto či Share-rapid stahoval filmová či hudební díla, a okamžitě se vyrojí dotazy ohledně legálnosti takového počínání.
Titulek článku a informace v něm jsou však matoucí. Česká protipirátská unie nepodala trestní oznámení na tohoto „prostějovského piráta“ kvůli pouhému „stahování filmů“. Skutečným důvodem bylo to, že provozoval několik internetových stránek, prostřednictvím nichž zpřístupňoval veřejnosti chráněná audiovizuální díla – celé řady populárních seriálů jako Teorie velkého třesku, Jak jsem poznal vaší matku, Přátelé či Jmenuji se Earl. Zároveň se prokázalo, že pachatel nelegální rozmnoženiny jednotlivých epizod, které formou embeddingu vkládal do svých stránek, na tzv. videohostingové servery také sám umísťoval. Jen na jediném z několika serverů dosáhly jím uploadované soubory počtu 1 528 788 zhlédnutí. Tímto jednáním způsobil pachatel poškozeným společnostem zastoupeným Českou protipirátskou unií škodu ve výši 15 743 720,- Kč, při jejímž vyčíslení byla stanovena částka za zpřístupnění k online přehrání ve výši 10 Kč za jedno zhlédnutí. Podrobnosti o celé kauze můžete zjistit z naší tiskové zprávy (viz níže).
I pokud jde o problematiku legálnosti či nelegálnosti stahování, jsou informace zprostředkovávané médii často zmatené a neúplné. Byť stahování, tedy zhotovení kopie pro osobní potřebu, může být za určitých podmínek legální, ve většině případů stahování nelegálních rozmnoženin z filehostingových úložišť nepůjde o dovolené užití. Zákon totiž kromě splnění jiných podmínek dovoluje nekomerční užití pro osobní potřebu jen v případě, že takové jednání není v rozporu s běžným způsobem užití díla a nejsou jím nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora, což je nepochybně i zájem na inkasování odměny. Byť tedy většina aktů stahování z nelegálních zdrojů nesplňuje všechny tyto podmínky a jde tedy o jednání nedovolené, nejedná se zpravidla o trestný čin. Blíže k problematice stahování viz stanovisko zveřejněné níže.
Tisková zpráva České protipirátské unie z 14. března 2012
Policie obvinila muže z internetového šíření nelegálních kopií a provozování webových stránek s pirátskými online seriály
Prostějov, 14.3.2012: Prostějovská kriminální policie obvinila třiadvacetiletého muže z Prostějova ze spáchání trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku. Za to mu hrozí trest odnětí svobody v rozpětí tři až osm let, trest propadnutí věci a peněžitý trest. Soud bude zároveň rozhodovat i o nároku na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Podle policie se trestného činu dopustil tím, že provozoval internetové stránky, na kterých veřejnosti minimálně po dobu osmi měsíců zpřístupňoval prostřednictvím tzv. embeddovaných odkazů k online zhlédnutí celé série populárních seriálů jako např. Přátelé, Teorie velkého třesku či Jak jsem poznal vaši matku. Policie přitom zjistila, že pachatel zároveň nelegální rozmnoženiny jednotlivých epizod na tzv. videoservery sám umísťoval. Prostřednictvím pachatelových stránek zhlédlo pirátské kopie mimořádně mnoho osob, např. epizody čtvrté řady seriálu Teorie velkého třesku si pustilo téměř 650 tisíc lidí. Kromě příjmů z reklamy a bonusů za uploadované soubory obviněný inkasoval i za prodej triček a placek s motivy seriálů.
Česká protipirátská unie (ČPU) vyzvala v listopadu 2010 provozovatele stránky k ukončení porušování práv a způsobování škody. Policii věc postoupila poté, co zjistila, že pachatel v trestné činnosti nadále pokračuje. Za zastoupené poškozené pak ČPU vyčíslila škodu, a to za uploadování rozmnoženin v ceně legitimní distribuční rozmnoženiny, a za zpřístupnění k online přehrání ve výši 10 Kč za jedno zhlédnutí, byl-li počet zhlédnutí spolehlivě zjištěn, nebo v symbolické výši minimální ceny licence u těch sérií, u kterých počet zhlédnutí zjištěn nebyl. I když se počty zhlédnutí podařilo zjistit a prokázat u méně než pětiny souborů, dosahuje počet zjištěných zhlédnutí 1,5 milionu a vyčíslená škoda tak činí téměř 15 milionů a 744 tisíc korun.
Stanovisko k článku "ACTA nepotřebujeme, zákony proti pirátům už máme. Nikdo je ale nevymáhá"
Praha, 14.3.2012
Redaktoři serveru Technet, který spadá pod zpravodajský portál iDnes.cz, v článku ACTA nepotřebujeme, zákony proti pirátům už máme. Nikdo je ale nevymáhá v části „Stahování je legální“ mimo jiné tvrdí, že „stahování filmů a hudby z internetu pro osobní potřebu je zcela legální“. Toto tvrzení je zavádějící a nepravdivé; rozhodli jsme se proto problematiku legálnosti či nelegálnosti stahování obšírněji osvětlit.
Stáhnutí filmu či hudby z internetu pro osobní potřebu může být za určitých podmínek skutečně legální, ale rozhodně to neplatí ve všech případech, naopak ve většině případů jde o jednání protiprávní. Aby bylo zhotovení kopie pro osobní potřebu jednáním dovoleným, je totiž potřeba, aby splňovalo VŠECHNY podmínky, které zákon uvádí. Pojďme si je pro přehlednost očíslovat:
- 1) Dovoleno je pořídit rozmnoženinu pouze již zveřejněného díla (§ 29 odst. 2 zák. č. 121/2000 Sb., autorského zákona (dále jen AZ));
- 2) Účelem osobní potřeby není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu (§ 30 odst.1 AZ);
- 3) Rozmnoženina zhotovená pro osobní potřebu nesmí být použita k jinému účelu (§ 30 odst. 5 AZ);
- 4) Dále nesmí být při zhotovování kopie obejity účinné technické prostředky ochrany práv, tedy např. ochrana proti kopírování, systém podmíněného přístupu apod. (§ 42 AZ ve spojení s § 30 odst. 6 AZ). To při stahování ale zpravidla není třeba – už to udělal někdo jiný ;-);
- 5) Zhotovení kopie pro osobní potřebu není v rozporu s běžným způsobem užití díla; a
- 6) Zhotovením rozmnoženiny pro osobní potřebu nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.
Uživatelé z internetu nejčastěji stahují komerční filmy, které jsou uváděny v kinech či právě vyšly na DVD. U písniček je to podobné, většina z nich je běžně k dostání na CD či v online prodejnách, ale musí se za ně, stejně jako za legální filmy, zaplatit. U filmů je běžný způsob užití jejich promítání v kinech, s odstupem několika měsíců vydání na DVD a Blu-ray a následuje prodej do televizí (nejdříve kabelových) a často i zpřístupnění v online půjčovnách a nově i prodejnách. Jen totální ignorant přitom může tvrdit, že to, čeho jsme nyní svědky, tedy na jedné straně rozkvět a mnohamilionové měsíční tržby provozovatelů filehostingových „sdílecích“ úložišť a harddisky a flashky uživatelů přeplněné nejnovějšími filmy a hudbou staženou právě z těchto serverů a na druhé straně citelně oslabený hudební a filmový průmysl, spolu nijak nesouvisí. Naprostá většina lidí, kteří si stáhli nějaký film či album z internetu, už do kina nepůjde a rozhodně si nekoupí DVD či CD či nestáhne tentýž produkt z legální služby. Oprávněným zájmem autora, potažmo držitele práva je dostat přiměřenou odměnu za užití jeho díla a dosáhnout návratnosti vložených investic a realizovat zisk. Za stažený film či album ale takovou odměnu nedostane*). Např. Jan Svěrák, režisér a producent filmů jako Kuky se vrací, Vratné lahve či Kolja v dokumentu Filmy (ne)jsou zadarmo říká: „Český film stojí třeba 33 milionů a vydělá v kinech 10 milionů, a poté, co si ho stáhne dalších 400 tisíc diváků, tak přijde o dalších 10 milionů tržeb. Tak na sebe vůbec nevydělá.“
Z výše uvedených důvodů jsme přesvědčeni, že podmínky očíslované jako 5 a 6 nejsou splněny např. v případě stahování filmů, které jsou v běžné distribuci na DVD nosičích nebo jsou naopak uváděny jen v kinech a vydány budou později. Pokud si někdo stáhne epizodu seriálu, která mu utekla v televizi, nebo film, který není možné sehnat v běžné distribuci, bude se jednat o jednání dovolené. Současné masivní stahování premiérových a předpremiérových děl však rozhodně nevyhovuje podmínkám třístupňového testu a jde tedy o jednání NELEGÁLNÍ. Navíc je třeba posoudit i otázku legálnosti zdroje, z kterého je kopie pro osobní potřebu pořizována. I tuto okolnost je třeba posoudit z hlediska třístupňového testu podle konkrétních okolností případu, viz citované usnesení NS: „V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že i v naznačených směrech platí povinnost výkonu tohoto omezení autorského práva v souladu s výše zmíněným tříkrokovým testem. Autorsko právní důsledky pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu např. z protiprávně pořízeného zdroje je tedy třeba posuzovat vždy podle konkrétních okolností případu. Ani zde tedy nelze vycházet z paušálního výkladu o dovolenosti či zakázanosti pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu z nelegálního zdroje.“
Pokud jde tedy o stahování kopií filmů a písniček z filehostingových úložišť nebo prostřednictvím P2P sítí, většina těchto jednání nevyhovuje všem zákonným podmínkám a je proto NELEGÁLNÍ. Druhá věc je však postižitelnost takového protiprávního jednání. Pouhé stahování není zpravidla posuzováno jako trestný čin, ale pouze jako občanskoprávní delikt, případně přestupek, přičemž porušitel je minimálně povinen nahradit škodu a vydat bezdůvodné obohacení. Vzhledem k četnosti a masivnosti závažnějších případů porušování práv, jako jsou nelegální šíření či zpřístupňování nelegálních rozmnoženin, však jak nositelé práv tak příslušné orgány postihují v našich podmínkách téměř výhradně jen závažnější jednání. Za nelegální stahování tedy sice postih hrozí, ale není uplatňován.
*) Šťouralové začnou nepochybně namítat „A co výpalné?“, čímž mají na mysli poplatky z nenahraných nosičů, paměťových médií a harddisků. Tyto poplatky jsou 40 haléřů za CD disk a 1 Kč za DVD disk, což pochopitelně nemůže být ona přiměřená odměna, navíc stažené filmy a alba nejčastěji skončí na harddiscích počítačů a přehrávačů, případně na flashkách, kde je brzy nahradí nové stažené filmy a písničky. I za harddisky a flashky se platí – 1,50 Kč za každý započatý 1 GB kapacity, nejvýše však 90 Kč. Každý průměrný stahovač jistě po dobu životnosti svého počítače stáhl filmy a hudbu v hodnotě o několik řádů vyšší. A za externí harddisky, kde déle skladované kopie končí nejčastěji, se platí ještě méně – 0,15 Kč za každý započatý 1 GB kapacity, a od 1 TB jen 0,10 Kč za každý započatý 1 GB. Část vybraných peněz spolknou náklady na výběr a rozdělování, tedy náklady kolektivní správy práv, a pak přijde na řadu rozdělování. Tam je často ten největší kámen úrazu a u filmů je obzvlášť obrovský; odměna totiž náleží pouze za dovolená užití a kritériem jsou legální zdroje, tedy zejména vysílání v televizi, nikoli internet, z kterého skončí na harddiscích, flashkách a nosičích nejvíce filmů. Takže držitelé práv k nejvíce stahovaným dílům za takové užití nedostanou ani těch pár halířů.
Dokument ke stažení: Stanovisko k dohodě ACTA od předního českého odborníka na autorské právo JUDr. Iva Telece, CSc.
Praha, 16.2.2012
Podepsání dohody ACTA vyvolalo velké obavy uživatelů i odborné IT veřejnosti, médii se šířily zvěsti o blokování přístupu k internetovým stránkám, povinnosti provozovatelů odpojovat uživatele od internetu či o prohlídkách obsahu notebooků na hranicích. Jak se ukázalo, spíše než samotná dohoda vyvolala všechen ten mediální poprask mimořádná shoda okolností, návrhy protipirátských zákonů v Americe počínaje, zavíráním populárních pirátských služeb a postihováním jejich provozovatelů pokračuje, a podepsáním dohody ACTA konče. Právní experti, úředníci příslušných ministerstev i zástupci protipirátských organizací shodně opakují, že dohoda ACTA nic nového nezavádí a všechna opatření, o kterých hovoří, už jsou v českém právu obsažena, takže přijetí dohody ACTA nepovede ke změně zákonů, či alespoň ne k významné změně zákonů. Jak ukázal i nedávný veřejný seminář organizovaný zpravodajským portálem Lupa.cz, strach z dohody ACTA vyvolala spíše nesrozumitelnost světa a jazyka mezinárodních úmluv a autorskoprávních expertů pro veřejnost, zejména tu ajťáckou.
Přesto, že se většina veřejnosti už převážné části obav zbavila, stále existují jedinci a skupiny, které si berou dohodu ACTA jako rukojmí svého „svatého“ boje za ústavní právo krást. Zájem o dohodu ACTA tedy stále nepolevuje.
Přetiskujeme velmi fundované, ale bohužel veřejnosti ne moc známé stanovisko prof. JUDr. Iva Telece, CSc. ACTA nejsou akta ani akty, které autor šíří pod licencí Creative Commons. Autor patří mezi přední české odborníky na práva duševního vlastnictví. Působí jako profesor občanského práva na Právnické fakultě Masarykovy university v Brně a Bratislavské vysoké školy práva, je vedoucím katedry občanského práva a pracovního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Je členem Vysoké skupiny autorskoprávních odborníků Komise ES v Bruselu, rozkladové komise Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze, komise Ministerstva spravedlnosti pro nový občanský zákoník aj. Působí též jako advokát a mezinárodní arbitr sporů o doménová jména .eu. Roku 2006 byl vyhlášen právníkem roku v kategorii právo duševního vlastnictví.
Text celého stanoviska najdete ve formátu PDF pod odkazem výše. Zde si dovoluji pouze odcitovat některé zajímavé pasáže týkající se dohody ACTA:
Str. 3-4: „O samotné Dohodě ACTA panují rozličné fámy. Přišla v době, která je emočně rozjitřena americkými návrhy některých zákonů týkajících se „hrozeb on line“ (SOPA a PIPA) i zmíněným americkým „megazásahem“ proti Megauploadu. Starší francouzské právo z roku 2009, týkající se šíření a ochrany tvůrčích děl na internetu (HADOPI), také klidu moc nepřispělo, jestliže byl nutný ústavní zásah francouzské Ústavní rady. (Srov. u nás neznámou zahraniční veřejnoprávní zásadu práva informačních a telekomunikačních technologií (ICT law) „třikrát a dost“ , uplatňovanou při určitých zneužitích sítě elektronických komunikací.) Vzplanuté vášně části lidu, zejména mládeže a libertariánů, jsou silné.
Podíváme-li se však do konečného znění Dohody ACTA, zjistíme, že hrany se hodně otupily a závazky z dohody vyplývající pro nás nepředstavují v podstatě nic nového.
Podle předběžného právního náhledu by v důsledku ratifikace této dohody nebylo zapotřebí v českém právu zásadně nic měnit. Anebo nikoli nic podstatného, snad některý detail, který by si možná vyžádal upřesnění. Podobně to v zásadě (nikoli snad bezvýjimečně) platí i pro právo EU.
Účel Dohody ACTA spočívá ve vzájemném uznání a zároveň sladění vysokých standardů ochrany duševního vlastnictví mezi signatářskými státy, a to pro obchodní cíle. Již z názvu „obchodní dohoda“ proti padělatelství vyplývá, že dohoda není směrována proti politické svobodě či soukromí, jak jí bývá falešně podsouváno, ale naprosto jinam. Do světa trhu a mezinárodního obchodu.“
Str. 5: „Uveďme věc na pravou míru:
– O odpojování domácností od internetu není v Dohodě ACTA ani slovo.
– Dohoda ACTA nezakazuje domácí stahování nebo jiné zhlížení ani vkládání filmů, fotografií, map či poslech hudby pomocí sítě elektronických komunikací pro neobchodní osobní potřebu. Natož, aby snad zaváděla kriminalizaci takového chování.
– Ochrana soukromí, a tudíž i volné užití uměleckých či vědeckých děl nebo zvukových záznamů či televizního vysílání pro neobchodní osobní potřebu zůstává nedotčena.“
Str. 7: „Dílčím přínosem Dohody ACTA je povinné použití celního standardu prosazování práv duševního vlastnictví, pokud jde o celní dohled nad obchodním zbožím spočívajícím v zásilkách malé povahy. Zdůrazňuji, že se jedná o obchodní zboží, nikoli o osobní zavazadla cestujících.
Účelem celního dohledu (a tedy i celní kontroly) je odhalit a přetnout pašerácké kanály zejména padělaných léků (farmaceutických patentů ztělesněných ve výrobku) a taktéž padělaných parfémů, kabelek, peněženek apod. Nutno dodat, že i obchodního zboží elektronického. Zároveň bylo nutno stanovit, aby takovéto celního zásahy mezinárodně obchodně nebránily nakládání s obchodním zbožím, které hromadně obíhá po celém světě.“
Str. 12: „I tam, kde se Dohoda ACTA výslovně nedovolává použití poměrnosti mezi prosazováním subjektivních práv duševního vlastnictví a ochranou práva na soukromí nebo ochranou osobních údajů před jejich zneužíváním, platí obecný právní princip poměrnosti beztak. Jedná se totiž o podstatu práva, bez níž nelze právní řád spravedlivě vyložit ani použit. Nikde na světě.“
Str. 18-19: „Dodejme ještě, že domácí stahovač filmů a hudby nemá žádná subjektivní soukromá práva, leda práva spotřebitelská (např. právo reklamační), o něž tu ale nejde. Stahovač se určitým způsobem volně chová v soukromém prostorou, jehož si právní řád, až na výjimky, nevšímá. (O omezeném politickém právu stahovače vyhledávat a šířit informace a o právním důvodu tohoto omezení pojednávám dále.)
Lidskoprávně, ústavně i mezinárodně, je uznáván a chráněn vlastník práv k duševnímu vlastnictví, jímž je tvůrce nebo investor, anebo oprávněný licencionář, jde-li o vlastnictví licence (relativního majetkového oprávnění).
Proto ani nemůžeme právně hovořit o údajném „nevyrovnání“ práv (snad soukromých, snad veřejných), jak politicky zaznívá z liberální „zelené“ části Evropského parlamentu v politické debatě o Dohodě ACTA. Domácí stahovač se v soukromí chová volně: více, nebo méně mravně (ohleduplně nejen na sebe).
„Červenou kartu“ však dostává podnikatel v „informačních službách“ na síti, který nepoctivě (a zároveň protiprávně) těží z cizího vlastnictví (a talentu) pro svůj zisk.“
Str. 21: „Politickou svobodu projevu a politické právo vyhledávat a šířit informace lze ústavně omezit, krom jiného, ochranou práv a svobod druhých. Na ústavním omezení těchto práv, a to i coby politických „práv digitálních“, nic nemění ani politické, technické a právní prostředí „informační společnosti“. Veškeré osvědčené obecné lidské hodnoty „mimoinformační“ platí i v prostředí „informační společnosti“. Opakem bývá informačně politická ideologie, která se v některých směrech vyznačuje až „fetišizací“ pouhého technického nástroje, jímž je internet (síť elektronických komunikací), a která v krajních variantách aspiruje na „nový svět“, poměrně blízký některým vizím komunistickým. Lidská práva pochopitelně existují i v informační společnosti. Jejich výkon se ale právě zde vyznačuje zvýšenou mírou odpovědnosti, neboť zneužití kupříkladu svobody projevu na úkor bližního je právě v informační společnosti „nesnesitelně lehké“ i celosvětové.
Politické právo šíření informací všeho druhu, a to i ve světové síti elektronických komunikací, je dočasně ústavně omezeno, a to upřednostněnou ochranou práv k duševnímu vlastnictví jiných. Ovšem jen po dobu určitou, po níž tato práva trvají. Rovněž tak duševní vlastnictví je pod ústavní ochranou; čl. 11 a 34 odst. 1 Listiny. Ústavně dovolená omezující opatření ve vztahu k politickým svobodám či právům ve prospěch práv duševního vlastnictví druhých jsou v demokratické (i jiné) společnosti nezbytná právě proto, aby duševní vlastnictví jiných, které je velmi citlivé, vůbec mohlo nerušeně vznikat a existovat, a tudíž přinášet plody nejen svým tvůrcům a investorům, ale i celé společnosti, jejíž kulturu, vědu a techniku obohacuje a rozvíjí.
Politické svobody a práva jsou zjevnými hodnotami, které jsou obzvláště politicky zdůrazňovány v „demokratické“ (lidovládné) společnosti, v níž má každý příležitost podílet se na správě politických (veřejných) věcí. Politické svobody a práva ale nelze (ani v demokratické společnosti) uměle vytrhávat z ústavního kontextu, který se vyznačuje soudržností, ohleduplností a vyvážeností.
Jistěže mohu vyhledávat informace o novém zábavném filmu a tyto údaje, třeba o obsazení hlavní ženské role, svobodně šířit nejen v hovoru s naší domovnicí anebo u kadeřníka, ale i po internetu. Neznamená to však, že mohu veřejně zpřístupňovat i nový film jako takový.“
Str. 23: „Vraťme se k politické svobodě. Zdůrazňuji, že v případě práv duševního vlastnictví se jedná o majetková práva, která jsou časově a územně omezená, což znamená, že politické právo na šíření informací není dotčeno trvale a obvykle ani všude. Navíc, politické právo na šíření informací obsahově a významově inklinuje ke sdělování, přijímání a výměně politických názorů (v širokém slova smyslu), a to již proto, že se z ústavního hlediska jedná právě o „politické“ vertikální právo občana vůči státu, které přinejmenším nepřímo potencionálně souvisí s politickou soutěží o státní moc.“
Str. 24-25: „Na druhou stranu, svoboda informací je hodnotou, kterou třeba hájit. Potíž je ale v tom, co všechno považujeme za „informaci“ neboli česky řečeno za „zprávu“. Informací jsou zprávy o počasí, dopravě, politickém, hospodářském a kulturním dění, právní normy či údaje o správě veřejných věcí apod. V podstatě se jedná o klasickou politickou svobodu slova včetně volného oběhu a sdílení názorů na věci veřejné a o moderní právo vědět o veřejných záležitostech (právo na přístup k údajům o veřejných záležitostech); viz též výše. Internet je pouze technickým prostředkem. Nic více.
Někteří fanoušci internetu ale považují za „informaci“ i film nebo hudbu. Podle nich není rozdílu mezi tvůrčím uměním ducha a odjezdy autobusů či vlaků! Filmy a hudba patří mezi „data“ v počítači. Technicky, knihovnicky a archivářsky ano. Morálně, ústavně a soukromoprávně naštěstí nikoli. Státy se tohoto rozdílu drží. Dovolávání se ústavní svobody informací je pak falešné, protože u filmů a hudby zásadně nejde o žádný volný oběh zpráv či politických názorů apod.“
Str.25: „Některé právně informační přístupy, známé i z části politické praxe, kladou až nadměrný důraz na politické občanské právo šíření informací, které neústrojně vyjímají (téměř až fetišizují) z ústavního kontextu vyvážených práv a svobod. Jsou to přitom právě práva k určitým „informacím“ (duševnímu vlastnictví), která výrazně, byť dočasně a jen teritoriálně, ústavně omezují ono politické občanské právo šíření „informací“. Nelze se proto zbavit pochyb o nejasné hranici mezi právně informační teorií jako scientisticky laděnou společenskou vědou a politickou ideologií spojenou i s určitou politickou praxí; např. tzv. pirátských politických stran a jejich sympatizantů.“
Stanovisko České protipirátské unie k dohodě ACTA
Praha, 2.2.2012
Co je dohoda ACTA a co konkrétně upravuje:
Zkratkou ACTA je označována Obchodní dohoda proti padělatelství mezi Evropskou unií a jejími členskými státy, Austrálií, Kanadou, Japonskem, Korejskou republikou, Spojenými státy mexickými, Marockým královstvím, Novým Zélandem, Singapurskou republikou, Švýcarskou konfederací a Spojenými státy americkými.
Jak už naznačuje název, dohoda především ochranou proti komerčnímu padělatelství a obchodu s napodobeninami a porušováním autorského práva v digitálním prostředí se zbývá pouze okrajově.
Text dohody naleznete na: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2010/december/tradoc_147079.pdf, české znění je od 7.11.2011 přístupné zde: http://www.mpo.cz/dokument91931.html.
Malá pomůcka pro porozumění textu: Ustanovení dohody se nevztahují přímo na fyzické a právnické osoby a nejsou vůči nim vymahatelná. Dohoda zavazuje členské státy k přizpůsobení vnitrostátního práva určitým ustanovením dohody. Aby konkrétní ustanovení bylo pro signatáře, tedy země, které dohodu podepsaly a ratifikovaly, právně závazné, musí být formulováno tak, že smluvní strany něco MUSÍ nebo naopak něco NESMÍ. Navíc je třeba se podívat i do dalších ustanovení, zda takovou povinnost nějak neomezují, např. zda se tam nepraví, že takový závazek není třeba uplatňovat nad rámce již existující dohody, že se to nevztahuje na některé určité případy apod. Pokud nějaké ustanovení dohody stanoví, že smluvní strana něco MŮŽE, má jen symbolickou hodnotu, smluvní strany k ničemu nezavazuje a záleží na každém státě, aby věc upravil dle vlastního uvážení, stejně jak by tak učinil, kdyby takové ustanovení vůbec nebylo výslovně upraveno. Preambule, to je ten text na začátku, než začnou konkrétní ustanovení dohody označené oddíly, kapitolami a články; obsahuje zpravidla deklaratorní ustanovení a principy, které mohou být určitým vodítkem při aplikaci konkrétních ustanovení dohody.
Shrnutí konkrétních ustanovení dohody ACTA:
Nejčastější výtky vůči dohodě ACTA směřují vůči jedinému paragrafu, článku 27, prosazování práv v digitálním prostředí. Nejvíce kritizovaná jsou údajná opatření, která mají nutit provozovatele internetových služeb odpojovat účastníky od internetu či filtrovat obsah. Nic takového však v dohodě není. Ze všech výhrad, které proti dohodě ACTA zaznívají, má reálný podklad pouze ta, že by poskytovatelé internetového připojení museli v případě žaloby vydat majitelům práv informace o uživatelích, kteří jsou porušováním autorských práv viněni (odst. 4). Dohoda však toto opatření nezavádí jako povinnost smluvních stran, ale jako možnost, kterou si mohou státy samy zavést, pokud chtějí. Navíc je vázáno na podmínku, že nositel práva uplatní své právo žalobou, a o povinnosti vydat informace bude rozhodovat orgán příslušný rozhodnout o žalobě, tedy především občanskoprávní soud. Tato úprava nepředstavuje žádnou změnu současného stavu. Celá panika je o to absurdnější, že právo na informace je v českém právním řádu zakotveno už mnoho let a vychází i ze směrnic EU a jiných mezinárodních úmluv.
Odstavce 5 a 7 upravují právní ochranu technologických prostředků ochrany práv (např. ochrana proti kopírování) a elektronických informací týkajících se správy práv, avšak nikoli v míře větší, než je již dávno upravena autorským zákonem v ustanovení § 42 a 43. Obcházení účinných technických prostředků ochrany práv a výroba, dovoz, rozšiřování, pronájem a propagace zařízení či poskytování služeb k obcházení technických prostředků je nelegální již velmi dlouho, takže tyto prostředky nelze využít ani pro zhotovení kopie pro osobní potřebu.
Další ustanovení: Preambule: na podobné dohody velmi krátká, deklaratorní prohlášení, shrnout se dá tím nejzásadnějším z nich: „PŘEJÍCE SI řešit problém porušování práv k duševnímu vlastnictví, včetně porušování, k němuž dochází v digitálním prostředí, zejména pokud jde o autorská práva nebo práva s nimi související, způsobem, který vyvažuje práva a zájmy příslušných nositelů práv, poskytovatelů služeb a uživatelů;“. Jinými slovy, signatáři nechtějí problematiku porušování autorských práv na internetu řešit jednostranně ve prospěch držitelů práv, ale dbají i práv poskytovatelů služeb a uživatelů.
Článek 1 až 4: Vztah k jiným dohodám a k vnitrostátnímu právu, ochrana soukromí – dohodou nejsou žádná stávající ustanovení a závazky dotčeny. Nejzásadnější ustanovení je čl. 4 odst. 2: „Tato dohoda nezakládá smluvním stranám žádnou povinnost uplatňovat opatření, jestliže právo k duševnímu vlastnictví není podle jejích právních předpisů chráněno.“ To znamená, že i když je podle práva jiné země účastnící se dohody něco protiprávní, není země, podle jejíhož práva takové jednání není protiprávní, povinna ho jakkoli postihovat.
Článek 5: Obecné definice, např. „dny“ se rozumí kalendářní dny či „osobou“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba. Nic, co by mohlo kohokoli znepokojovat.
Článek 6: Obecné povinnosti, stanovené zcela obdobně v jiných dohodách a směrnicích EU. Zkráceně: Každá smluvní strana zajistí, aby její právní řád zahrnoval postupy prosazování práv umožňující účinné kroky vůči jakémukoli porušování práv k duševnímu vlastnictví upravených touto dohodou. Tyto postupy musí být spravedlivé a nestranné a musí být uplatňovány způsobem, který vyloučí vytváření překážek legálního obchodu a poskytne ochranu proti jejich zneužití. Každá smluvní strana zohlední nutnost proporcionality mezi závažností porušení, zájmy třetích stran a použitelnými opatřeními.
Článek 7 až 10: Občanskoprávní prosazování - Pěkné čtení, ale nic zásadně nového. V Česku i EU už vše existuje, ale moc to nefunguje. Nejzásadnější je čl. 9 odst. 3: „Každá smluvní strana … zřídí nebo zachová systém, který stanoví jednu nebo více z těchto možností:
a) předem stanovené náhrady škod; nebo
b) předpoklady pro stanovení výše náhrady škody dostatečné pro odškodnění nositele práv za újmu vzniklou porušením práv; nebo
c) alespoň pokud jde o autorské právo, dodatečnou náhradu škody.“
Jedná se o obdobu našeho ustanovení § 40 odst. 4 autorského zákona.
Článek 10: Jiná nápravná opatření, tj. zničení padělaného zboží a pomůcek použitých k jeho výrobě. Nepřináší nic nového.
Článek 11: Právo na informace v občanskoprávním řízení, tj. pravomoc soudních orgánů nařídit porušovateli sdělit informace o protiprávním zboží a osobách, které se jeho distribuce účastní. Opět nic nového, nyní stanoveno v § 40 odst. 1 písm. c) autorského zákona.
Článek 12: Předběžná opatření, opět naprosto obvyklý a již existující institut.
Článek 13 až 22: Opatření na hranici. Většina opatření stanovených v této části dohody je součástí českého právního řádu již od roku 1999 (zák. č. 191/1999 Sb.). Nejzásadnější je, že smluvní strany jsou povinny uplatňovat ustanovení dohody u zboží obchodní povahy zasílaného v malých zásilkách. Takže když někdo pošle balíkem deset napodobenin parfému či kabelek světoznámé značky, tato opatření na něj dopadnou. Rozhodně se však nevztahují na osobní zavazadla a už vůbec ne na prohlížení obsahu notebooků. Opatření na hranici se týkají pouze dovozních a vývozních dodávek zboží a zboží v tranzitu a pod celním dohledem. Součástí opatření jsou také jistoty (tj. finanční záruky), které musí skládat držitel práva, aby mohla být opatření realizována, či možnost orgánů nařídit zajištění a zničení zboží porušujícího práva duševního vlastnictví. Celý poprask, tedy že budou celní orgány na základě dohody ACTA prohledávat notebooky a jiná elektronická zařízení v osobních zavazadlech pravděpodobně vyvolalo ustanovení článku 14 odst. 2: „Smluvní strana může upustit od uplatnění tohoto oddílu u malého množství zboží neobchodní povahy nacházejícího se v osobním zavazadle cestujícího.“ Jak už jsme si vysvětlili dříve, pokud ustanovení obsahuje formulaci MŮŽE, jako by v dohodě vůbec nebylo a smluvní strany nijak nezavazuje, tj. nejsou povinny činit ani tak, ani onak. Prostě záleží pouze na jejich rozhodnutí a jejich vnitrostátní úpravě, které nejsou dohodou ACTA nijak omezovány.
Článek 23 až 26: Trestněprávní prosazování – Z hlediska mezinárodních dohod jsou tato ustanovení nejzásadnější, avšak v zemích EU i v USA je trestněprávní odpovědnost zakotvena již dlouhou dobu, a to v rozsahu daleko širším, než vyžaduje dohoda ACTA. Ta totiž požaduje zavést trestněprávní odpovědnost pouze za porušování práv duševního vlastnictví obchodní činností za účelem zisku. Dále požaduje upravení odpovědnosti právnických osob, nikoli nutně trestní, avšak v EU je standard vyšší, takže od 1.1. tohoto roku jsou v ČR trestně postižitelné i právnické osoby. Dohoda dále v čl. 23 odst. 3 stanoví, že smluvní strana MŮŽE stanovit trestněprávní odpovědnost za tzv. camcording, tedy pořizování záznamu kinematografického díla při promítání v kině (the unauthorized copying of cinematographic works from a performance in a motion picture exhibition facility generally open to the public). V českém právním řádu se přitom nejedná o nic nového, výslovně protiprávní za jakýchkoli podmínek je takové jednání již od roku 2006, a běžně je stíháno jako trestný čin.
Ostatní ustanovení dohody ACTA se týkají koordinace a spolupráce, transparentnosti, informování veřejnosti , ochrany životního prostředí a institucionálních opatření, tedy zřízení orgánů ACTA, konzultací apod. Z výtek směřovaných na dohodu ACTA, ke kterým jsem se nedostala výše, je třeba výslovně zmínit, že dohoda ACTA nezakládá povinnost oznámit porušení práva duševního vlastnictví a netýká se ani regionální ochrany a jejího obcházení (nejedná se o technický prostředek ochrany práv, ale o obchodní opatření). Další výtka se týká údajné netransparentnosti přijímacího procesu dohody a utajování textu dohody. Přiznám se, že jsem proces přijímání dohody nesledovala, a ani podrobně neznám mechanismus a praxi přijímání obdobných dohod, takže podloženost této výtky nemohu posoudit. Z vyjádření úředníků ministerstev však usuzuji, že vyjednávání dohody skutečně mohlo být vůči veřejnosti otevřenější, což pravděpodobně vyvolává i aktuální nedůvěru vůči dohodě. Výtka současného utajování však neobstojí, anglický text dohody (z prosince 2010) je k dispozici na stránkách Evropské komise již od 6.12.2010, český text dohody na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu od 7.11.2011.
Je třeba se dohody ACTA bát?
Podle mého nejhlubšího přesvědčení nikoli. Dohoda ACTA nepřináší z hlediska našeho právního řádu nic nového ani zásadního. Otázky, které upravuje, jsou už zpravidla upraveny jinými mezinárodními dohodami a úmluvami, zejména dohodou TRIPS z roku 1994, a směrnicemi Evropské unie. Její význam je zejména mezinárodněprávní, neboť nad rámec již existujících dohod zavádí některé instituty, které jsou již sice běžné na půdě Evropské unie, avšak v právních řádech některých signatářů nikoli.
Dle mého názoru je velká část výtek vůči dohodě ACTA motivována strachem z toho, že bude dohoda zneužívána k přijetí tvrdších represivních zákonů. Tyto obavy však nemají reálný podklad. Dohoda ACTA k ničemu takovému nezavazuje ani nezmocňuje, a pokud by Česká republika či státy EU chtěly přijmout přísnější legislativu než mají nyní, zavedly by ji naprosto neodvisle na ACTA. Stejně tak podle mého názoru neobstojí závěry, že dohoda ACTA povede k zneužívání úřední pravomoci či kriminalizaci nyní tolerovaných neautorizovaných užití. Už nyní máme přísnější legislativu, než požaduje ACTA, a k šikaně uživatelů nevede. Naopak, není důsledně využívána ani k postihování závažných nelegálních jednání proti duševnímu vlastnictví natož k jednání z hlediska závažnosti méně významným. To by internet nebyl přecpaný nelegálními kopiemi filmů, písniček, eknih a počítačových programů, obrovské servery na sdílení nelegálního obsahu by neměly mnohamiliónové zisky a kdokoli by si nemohl stáhnout kradené dílo zcela bez obav, že bude jakkoli postižen.
Mgr. Markéta Prchalová, ředitelka České protipirátské unie
Vyjádření k pokusu o přetížení domény cpufilm.cz
Praha, 23.1.2012: Česká protipirátská unie zaznamenala pokusy o přetížení webové stránky www.cpufilm.cz již v neděli odpoledne a je si vědoma i útoku ohlášeného na dnešní den od 18:00. Přijali jsme proto běžná bezpečnostní opatření, nicméně prioritní pro nás zůstává naše běžná činnost, tj. mimo jiné vyhledávání a mazání nelegálních kopií filmů na internetu a shromažďování důkazů proti pachatelům trestných činů, kterou ohlášený útok, ať již bude či nebude úspěšný, nijak neomezí. Návštěvnost webových stránek ČPU se, pravděpodobně díky ohlášenému útoku, zmnohonásobila, za což návštěvníkům děkujeme. V případě krátkodobého výpadku dostupnosti, ke kterému může dojít, se návštěvníkům našich stránek omlouváme.
Stanovisko České protipirátské unie k zákroku amerických úřadů proti serveru Megaupload a dalším souvisejícím internetovým stránkám
Praha, 20.1.2012: Česká protipirátská unie vítá zákrok amerických úřadů proti serveru Megaupload a dalším souvisejícím internetovým stránkám, které masivně zpřístupňovaly nelegální rozmnoženiny zákonem chráněných autorských děl. Tyto stránky byly často využívány k šíření pirátského obsahu i v Česku, a to nejen uživateli, ale i provozovateli některých serverů, které zpřístupňují nelegální kopie filmů, seriálů a dalších chráněných děl, uložené na těchto a podobných serverech. Takové stránky, kterých jsou jen v Česku desítky, vydělávají na reklamě a na odměnách za uploadované soubory. Na toto spojení upozorňuje i žaloba, která uvádí, že pachatelé finančně stimulovali uživatele, aby na jejich servery ukládali populární chráněný obsah, a aktivně podporovali provozovatele internetových stránek, které zpřístupňovaly soubory uložené na serverech Megavideo, Megaupload apod. Lze jen doufat, že české orgány činné v trestním řízení se brzy odhodlají k podobným zákrokům.
Ze strany pirátských aktivistů se objevují spekulace o načasování zátahu proti Megaupload.com v souvislosti s protestem některých internetových médií proti připravovaným americkým protipirátským zákonům. Taková tvrzení považujeme za nepodložená, neboť si lze stěží přestavit současný postup policejních složek osmi států včetně získání potřebných soudních povolení koordinovaný v rozmezí několika málo dní. Zákrok proti kriminální skupině kolem serverů Megaupload rozhodně není útok proti svobodnému šíření informací. Je to zásah proti skupině několika lidí, která cíleně a organizovaně obchodovala s pirátským obsahem, čímž dle žaloby získala přes 175 milionů amerických dolarů, tedy asi 3,5 miliardy českých korun. Provozovatelé Megaupload.com, jehož zakladatel byl opakovaně odsouzen za podvody, zpronevěry a nelegální spekulace, se přitom nijak nepodíleli na tom, aby pro uživatele tak atraktivní obsah jako filmy, seriály, hudba či elektronické knihy vůbec vznikly, a to ani tvůrčím vkladem, ani finanční investicí. Pouze parazitovali na práci jiných a tím jim prakticky zcela znemožnili, aby se svými díly úspěšně obchodovali. Přitom návratnost vložených investic je základním předpokladem pro to, aby vznikala další díla. Autoři, producenti ani nakladatelé přitom nedostali z peněz, které uživatelé platili provozovatelům serverů za přístup k chráněným autorským dílům, ani cent.
Dalším otřepaným argumentem zastánců pirátů je tvrzení, že provozovatelé serveru neměli ani ponětí o protiprávním obsahu zpřístupňovaných serverů. Obchodní model pirátských stránek však takovou nevědomost zcela vylučuje – kromě finančních stimulů pro uploadery atraktivního pirátského obsahu a zpoplatnění uživatelů za přístup k tomuto obsahu o tom svědčí i to, že obžalovaní odrazovali uživatele od používání svých serverů k dlouhodobému uchovávání privátního obsahu i tím, že nestahované soubory sami mazali. Navíc zajištěná emailová komunikace jasně dokládá, že si obžalovaní byli dobře vědomi, že provoz jejich serverů spočívá v zpřístupňování nelegálního obsahu. Jejich úmysl obohacovat se na ukradených autorských dílech je přitom zřejmý i z jejich odlišného přístupu k pirátským kopiím filmů, hudby a dalších autorských děl, a jiného nelegálního obsahu. Zatímco v případě dětské pornografie docházelo k fyzickému odstranění předmětného souboru a provozovatelé vyvíjeli snahu o smazání všech jeho identických kopií, u nahlášených pirátských souborů byl odstraněn pouze odkaz, přičemž soubor byl na serveru ponechán a mohl být dále dostupný prostřednictvím velkého množství dalších odkazů. Přístup obžalovaných nejlépe ilustrují zajištěné emailové konverzace, v nichž např. zakladatel služby Kim „Dotcom“ Schmitz nabádá své zaměstnance, aby neodstraňovali větší množství nahlášených nelegálních odkazů, pokud jsou tyto odkazy hlášeny některou z méně důležitých protipirátských organizací, neboť tím dochází k významnému snížení zisku.
Jsme přesvědčeni, že není možné šmahem odmítnout jakoukoli legislativní snahu zastavit či omezit pirátství. Je však třeba vést legitimní diskusi o vyváženosti ochrany práv duševního vlastnictví a práv a zájmů jednotlivých skupin. Současné zákony svou častou zastaralostí a mezerami jednoznačně nahrávají pirátům a na ně napojeným uživatelům, takže jejich odmítavé reakce na jakékoli chystané změny lze očekávat. Na druhou stranu však nelze podporovat ani druhý extrém a je proto třeba vést diskusi, jak dostatečně zaručit a vymáhat práva k duševnímu vlastnictví, a na druhé straně nepřiměřeně neomezovat uživatele.
Tisková zpráva České protipirátské unie z 5. ledna 2012
První provozovatel stránky s online filmy a seriály obviněn
Liberec, 4.1.2012: Šestnáctiletý mladík z Liberecka byl včera obviněn ze spáchání trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 trestního zákona. Podle policie se trestného činu dopustil tím, že provozoval internetovou stránku, která po téměř dva roky umožňovala veřejnosti prostřednictvím odkazů online sledování filmů a seriálů. Vzhledem k jeho nízkému věku mu hrozí pouze poloviční trest odnětí svobody oproti dospělému, tedy v případě shledání vinným z neoprávněného zásahu do autorských práv ve značném rozsahu až na 2,5 roku, a peněžité opatření do výše 500 000 korun. I když se trestné činnosti dopouštěl až do dubna 2010, policie ho obvinila podle trestního zákona platného do konce roku 2009, neboť je pro pachatele příznivější. Podle nového trestního zákoníku je totiž za trestný čin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi možné uložit až osmiletý trest vězení.
Jedná se o první případ, kdy byl v České republice obviněn hlavní správce a administrátor stránky, zpřístupňující prostřednictvím tzv. embeddingu neoprávněné rozmnoženiny chráněných audiovizuálních děl umístěných na jiných internetových serverech. Po kliknutí na tlačítko Play uživatel sleduje vybraný film či seriál přímo v přehrávači na mladíkově stránce. Přesto, že Česká protipirátská unie majitele stránky opakovaně upozorňovala na porušování práv, v trestné činnosti pokračoval. Domníval se totiž, že není vzhledem ke svému nízkému věku postižitelný. Motivován byl i tím, že mu provoz internetových stránek, jejichž návštěvnost překročila 15 000 unikátních uživatelů denně, přinášel zisk z reklamy a za prémiové účty.
Do dubna loňského roku bylo prostřednictvím mladíkovy stránky realizováno minimálně 15,5 milionu zhlédnutí nelegálních kopií filmů a seriálů, celkem pak mladík na svých stránkách nabízel téměř 3.300 filmů a sezón seriálů. Například film Bathory zhlédlo minimálně 20 467 lidí, film Bobule 14 961, film Taková normální rodinka 11 931 a film Nestyda 10 363 uživatelů. Mezi zahraničními filmy pak vedla Doba ledová 3: Úsvit dinosaurů s 88 tisíci zhlédnutí, Avatar s 54 tisíci a Camp Rock s 52 tisíci zhlédnutí. Ze seriálů byly nejčastěji sledovány Simpsonovi s více než 1 milionem a 400 tisíci zhlédnutí, Přátelé s 761 tisícem zhlédnutí a Hvězdná brána s 510 tisíci zhlédnutí.
Česká protipirátská unie vyčíslila za zastoupené poškozené škodu na více než 138 milionů korun, přičemž škoda způsobená jedním zhlédnutím filmu byla vyčíslena ve výši 15-30 korun a škoda za jedno zhlédnutí epizody seriálu ve výši 5-10 korun. V legitimních službách VoD (Video on Demand – video na vyžádání) se přitom ceny za zhlédnutí díla pohybují od 9 korun za zhlédnutí epizody staršího českého seriálu až po cenu převyšují 100 korun za zhlédnutí nejnovějšího hollywoodského trháku.
Další informace: tisková zpráva Policie České republiky – KŘP Libereckého kraje
AKTUALITY, KAUZY, ZAJÍMAVOSTI ZE ZAHRANIČÍ
Tisková zpráva MPAA, Washington, 31. ledna 2011
Podle nové studie 23,8 % provozu na internetu tvoří nelegální distribuce děl chráněných autorským právem
Tisková zpráva MPAA v originále
Společnost Envisional zaměřující se na monitoring trhu zveřejnila novou studii, ze které vyplývá, že 23,8 % celosvětového provozu na internetu zahrnuje pirátství, z toho v téměř polovině případů (11,4 %) prostřednictvím BitTorrentu. Ve Spojených státech tvoří dle průzkumu porušování práv z duševního vlastnictví více než 17 % provozu internetu, přičemž prostřednictvím BitTorrentu ve více než polovině případů (9 %).
Průzkumem bylo dále zjištěno, že filehostingové servery (souborová úložiště) se podílejí 5,1 % a stránky umožňující online sledování filmů tvoří 1,4 % celosvětového provozu na internetu. Peer-to-peer (P2P) sítě a jiné druhy sdílení souborů doplňují zbytek nelegálního provozu.
Navíc z analýzy 10 000 torrentů s největším „swarmem“, tj. těch, které v daném okamžiku stahovalo nejvíce lidí (měřeno počtem aktivních stahovačů na trackeru PublicBT, největším a nejpopulárnějším BitTorrent trackeru), vyplývá, že 99,24 % nepornografických děl jsou díla chráněná autorským právem.
Studie byla zveřejněna v souvislosti s panelovou diskusí sponzorovanou Information Technology & Innovation Foundation (ITIF), kde k ní Bob Pisano, prezident a CEO Motion Picture Association of America, Inc. (MPAA) prohlásil: "Sečteno a podtrženo, podle této nové studie tvoří téměř jednu čtvrtinu provozu na internetu neoprávněná distribuce děl chráněných autorským právem, jako jsou filmy, TV pořady, hudba a počítačové hry. Ať už tomu říkáte pirátství, digitální krádež, nelegální stahování nebo neoprávněný streaming, jedná se o krádež tvůrčí práce druhých. Skutečnými oběťmi jsou 2,4 miliony Američanů pracujících ve filmovém a televizním průmyslu a miliony dalších pracovníků ve Spojených státech i v zahraničí, jejichž živobytí závisí na tvorbě, prodeji a distribuci děl chráněných autorským právem."
"Naše společnost by nikdy netolerovala situaci, kdy by čtvrtinu veškerého provozu pekáren, řeznictví a potravinářských obchodů zahrnovalo ukradené zboží, a stejně tak nemůžeme tolerovat ani obrovskou explozi digitálních krádeží na internetu. S narůstající rychlostí stahování a zvýšením kapacity serverů se bude problém jen zhoršovat, pokud s ním nezačneme okamžitě něco dělat. Pro vlády a průmysl právě nastal čas jednat."
Zdroj: MPAA, MPAA Press Release: NEW STUDY FINDS 23.8% OF GLOBAL INTERNET TRAFFIC INVOLVES THE ILLEGAL DISTRIBUTION OF COPYRIGHTED WORK, Washington, January 31, 2011Hlavní body průzkumu
Průzkum společnosti Envisional
Přibližně 23,8 % z celosvětového internetového provozu porušuje autorská práva, z toho v 11,4 % případů prostřednictvím BitTorrentu, v 5,1 % případů prostřednictvím filehostingových serverů a v 1,4 % případů prostřednictvím stránek umožňujících online sledování filmů (např. Megavideo a Novamov). Další peer-to-peer sítě (např. eDonkey a Gnutella) a jiné druhy sdílení souborů (např. Usenet) tvoří zbytek případů porušení práv.
BITTORRENT
Zpráva obsahuje podrobnou analýzu provozu souvisejícího s BitTorrentem, dnes nejpopulárnějším systémem pro přenos souborů. Analýza se zaměřila na tracker PublicBT - největší a nejoblíbenější BitTorrent tracker na celém světě, který má informace o více než 2,7 milionech jednotlivých torrentů.
Analýza největších „swarmů“ (měřeno počtem lidí, kteří v daném okamžiku aktivně stahovali či nabízeli obsah daného torrentu) zjistila, že nejpopulárnější stahovaný obsah je pornografie (35,8 %), film (35,2 %) a televizní tvorba (12,7 %). Vyjmeme-li pornografii, nabízel legitimní obsah pouze jeden swarm z největších deseti tisíc a 99,24 % veškerého obsahu byl obsah chráněný autorskými právy. Pokud pornografii započítáme, pak tvořil obsah chráněný autorským právem 63,68 %.
Ze vzorku 48 z deseti tisíc největších „swarmů“ tvořil 85,5 % video obsah, 4,2 % software a 6,7 % počítačové hry. Přibližně 60 % všech osob připojených k deseti tisícům největších swarmů sdílelo audiovizuální obsah chráněný autorským právem. S výjimkou pornografie bylo na BitTorrent umístěno 99,24 % veškerého obsahu v rozporu s autorským právem.
Navíc z analýzy 10 000 torrentů s největším „swarmem“, tj. těch, které v daném okamžiku stahovalo nejvíce lidí (měřeno počtem aktivních stahovačů na trackeru PublicBT, největším a nejpopulárnějším BitTorrent trackeru), vyplývá, že 99,24 % nepornografických děl jsou díla chráněná autorským právem.
FILEHOSTINGOVÉ SERVERY
Odhadnout míru porušování autorských práv a množství chráněného obsahu na filehostingových serverech je těžší než u BitTorrentu, protože tyto servery obvykle nepovolují uložený obsah prohledávat. Envisional proto shromáždil náhodný vzorek z 2000 filehostingových serverů a zjistil, že více než 90 % obsahu je autorským právem chráněný obsah.
VIDEO STREAMING
Stejně jako je obsah filehostingových serverů indexován specializovanými vyhledávači, existují také portály jako MovieWatch.in nebo Movie2k.to, které schraňují odkazy na nejnovější filmy nebo televizní pořady umístěné na serverech poskytujících streaming. Například MovieWatch nabízí pro některé oblíbené filmy v současné době více než padesát samostatných odkazů. Envisional dospěl k závěru, že sledování streamů pirátských filmů a televizních pořadů, k němuž dochází prostřednictvím těchto portálů, odpovídá 1,42 % veškerého internetového provozu, ač tento údaj sám považuje za "opatrný odhad".
SHRNUTÍ
Složky internetového provozu porušující autorská práva
BitTorrent – 11,39 %
Ostatní P2P – 4,97 %
Filehostingové servery – 5,12 %
Stránky umožňující online sledování filmů – 1,42 %
Usenet – 0,86 %
Celkem – 23,76 %
Zdroj: Envisional, Technical Report: An Estimate of Infringing Use of the Internet – Summary, January 2011
Semináře na téma "Ochrana autorských práv" na vysokých školách
Česká protipirátská unie na podzim roku 2008 uspořádala v rámci vzdělávacího projektu FILMY NEJSOU ZADARMO III ve spolupráci s protipirátskými organizacemi ČNS IFPI (hudba) a BSA (software) a za účasti zástupce Policie ČR a nezávislého znalce semináře na téma "Ochrana autorských práv" na vybraných vysokých školách po celé České republice. Materiály ke stažení jsou k dispozici zde.
Ocenění České protipirátské unie
Česká protipirátská unie je jedním z pěti protipirátských programů Evropy, Ruska, Středního východu a Afriky vyznamenaných na mezinárodním setkání konaném v červnu 2005 ve Florencii. ČPU byla oceněna za výjimečné úspěchy v boji proti pirátství v roce 2004, kdy se jí podařilo i přes nepříznivý celosvětový trend udržet míru audiovizuálního pirátství v České republice na relativně nízké úrovni. Motion Picture Association, které zastřešuje protipirátské aktivity v oblasti audiovize po celém světě, ocenilo spolu se společenstvím protipirátských organizací zejména úspěšné zátahy ČPU proti internetovým a DVD-R pirátům a prodejcům napodobenin DVD na příhraničních tržištích, aktivní právní program, školící a vzdělávací aktivity pro výkonné státní orgány a neutuchající úsilí při přípravě nových právních předpisů upravujících ochranu duševního vlastnictví. Dalšími oceněnými jsou protipirátské programy Nizozemí, Islandu, Portugalska a Turecka. ČPU byla vyznamenána již v roce 2000, kdy byla spolu s programy Ruska, Španělska a Itálie nominována na Protipirátského Oscara.