Duševní vlastnictví můžeme chápat jako právní a ekonomickou abstrakci, tvořenou souhrnem různých objektivně vyjádřených nehmotných předmětů vnímatelných smysly, které jsou jako nehmotné majetkové hodnoty způsobilé být samostatnými předměty právních a ekonomických vztahů (Telec, I.: Tvůrčí práva duševního vlastnictví. 1. vydání. Masarykova univerzita v Brně - právnická fakulta v nakladatelství Doplněk 1994, str. 12.). Tyto nehmotné majetkové hodnoty mohly vzniknout duševní tvůrčí činností fyzických osob, anebo netvůrčí činnosti fyzických i právnických osob, např. činností obchodní, provozní, hospodářskotechnickou apod. Úmluva o zřízení K duševnímu vlastnictví jsou řazena i všeobecná práva osobnostní (obecné právo na ochranu osobnosti).

V souvislosti s ochranou práv duševního vlastnictví se nejčastěji hovoří o porušování práv na označení - zejména práv k ochranné známce (padělky textilu, obuvi, hodinek, parfémů apod.) a porušování autorských práv. Pojmem autorská práva (Copyright) hovorově označujeme práva k duševnímu vlastnictví v oblasti kultury a vědy individuální povahy. Autorskými právy pak rozumíme především právo autorské a práva související s právem autorským, která se zpravidla přímo či nepřímo vážou k nějakému dílu.

Autorské právo a práva související s právem autorským jsou v ČR zásadně neformální, k poskytování autorskoprávní ochrany tedy není třeba nějaké speciální registrace nebo zápisu do rejstříku děl a nositelů práv k nim. Právo autorské se vztahuje na dílo dokončené, jeho jednotlivé vývojové fáze a části, včetně názvu a jmen postav pokud splňují podmínky autorství. Zákon dále stanoví zákonnou domněnku autorství - nositelem práva je subjekt, jehož jméno či název je uveden obvyklým způsobem na díle nebo veden v rejstříku ochrany příslušným kolektivním správcem, není-li prokázán opak či není-li to v rozporu s jiným takto vedeným údajem. Zároveň autorský zákon stanoví, že neoprávněným zásahem do autorského práva je i odstranění či změna jakékoli elektronické informace o identifikaci díla a rozšiřování rozmnoženiny s takto změněnými či odstraněnými údaji. Na základě ustanovení § 107 autorského zákona je ochrana poskytována i dílům, výkonům výkonných umělců, zvukovým a zvukově obrazovým záznamům, rozhlasovému a televiznímu vysílání a dalším předmětům ochrany cizích státních příslušníků podle mezinárodních dohod či na základě vzájemnosti. S drtivou většinou zemí má ČR sjednány dohody zaručující ochranu předmětů ochrany cizích příslušníků na základě národního principu, tedy je poskytována stejná ochrana, jakou mají vlastní státní příslušníci.

Do 30.11.2000 upravoval autorská práva mnohokrát novelizovaný zákon č. 35/1965 Sb., od 1.12.2000 se účinný nový autorský zákon č. 121/2000 Sb. V § 2 předchozího i stávajícího autorského zákona se právně vymezuje předmět ochrany autorského zákona - tj. dílo a kromě jiného i dílo audiovizuální resp. filmové. Zákon č. 121/2000 Sb. zachovává ochranu autorských práv a práv souvisejících s právem autorským minimálně v rozsahu, jaký byl poskytován zákonem předcházejícím; v některých oblastech navíc ochranu či okruhy oprávněných osob rozšiřuje. Především je nově zakotvena ochrana práva výrobce zvukově obrazového záznamu, tedy ochrana vlastního práva výrobce spolu s tradiční ochranou práv, které v rozsahu smluv s autorem díla audiovizuálního, autory děl audiovizuálně užitých a výkonnými umělci výrobce vykonává. Nový autorský zákon také novelizoval § 152 trestního zákona v tom smyslu, že znaky skutkové podstaty trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi naplňují i taková jednání, která dříve neměla charakter trestného činu.

Na rozdíl od dříve platného autorského zákona vyjmenovává současný autorský zákon taxativně (s výjimkou sdělování veřejnosti) způsoby užití, které náleží výhradně autorovi či jinému nositeli autorského či souvisejícího práva s tím, že takto užít lze dílo pouze se souhlasem nositele práva (§ 12 odst. 1 aut. zák.), nestanoví-li zákon jinak (tzv. zákonné licence, volná užití). V případě nabízení a prodeje výrobků a zboží, na kterých váznou práva autorská či práva související s právem autorským, nepřipadá zákonná licence či volné užití v úvahu, a je vždy třeba mít souhlas nositele práva. Přínosné je ustanovení § 40 odst. 3 aut. zákona, které stanoví právní domněnku, že výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně porušovatele činí dvojnásobek odměny nositelům práv, která by byla obvyklá k získání licence.V souvislosti s pirátstvím je důležité definovat, co je to užití pro osobní potřebu, a jaké další podmínky musí uživatel splnit, aby zhotovení rozmnoženiny díla bylo volným užitím, ke kterému není třeba souhlas nositelů práv. Podmínky tzv. volného užití stanovuje autorský zákon v § 30 se současným využitím výkladového pravidla obsaženého v § 29 odst. 1. Podle tohoto pravidla "Omezení práva autorského jsou dovolena jen ve zvláštních případech stanovených v tomto, tj. autorském, zákoně; nesmějí být vykládána způsobem, který by narušoval běžný výkon práv autorských a který by byl neospravedlnitelně na újmu oprávněným zájmům autora". Případy volného užití, tj. zákonné licence, jsou stanoveny taxativně, a osoba užívající dílo musí splnit všechny zákonné podmínky, jinak by se jednalo o exces z tohoto institutu a tedy o nedovolené užití porušující právo autorské. Především zákon jako výjimku výlučného autorského práva stanoví, že za užití díla se nepovažuje užití pro osobní potřebu; to však neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze nebo rozmnoženiny či napodobeniny díla architektonického stavbou. Za podmínek stanovených zákonem tak lze pro osobní potřebu užít díla bez svolení nositelů práv a to včetně zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu či přeložení či jiné zpracování díla pro osobní potřebu, avšak chápanou v nejužším smyslu slova vlastního osobního soukromí fyzické osoby.

Při dodržení všech podmínek daných zákonem je zhotovení jediné rozmnoženiny díla pro vlastní osobní potřebu zhotovitele v souladu s právem, a není k němu zapotřebí výslovného souhlasu nositelů práv k dílu. Toto omezení práva autorského je vázáno na podmínku, že jde o dílo již uveřejněné a že si rozmnoženinu (napodobeninu) zhotoví sám ten, jehož vlastní osobní potřebě má sloužit. Pojem "vlastní osobní potřeba" je užší než pojem vlastní potřeby vůbec. Zhotovením pro osobní potřebu není např. zhotovení rozmnoženiny pro účely hospodářské; vždy musí jít o užití v rámci "osobního soukromí. Rozmnoženinu, pořízenou v rámci volného užití při splnění všech zákonných podmínek, nelze po právu rozšiřovat ani užívat jinak, než k výhradně soukromé potřebě zhotovitele v rámci jeho soukromí (viz § 30 odst. 4 - "Rozmnoženina zhotovená pro osobní potřebu nesmí být použita k jinému účelu"). Jakékoli jiné užití této rozmnoženiny, např. její rozšiřování prodejem včetně nabízení za tímto účelem (výslovně § 14 odst. 1 zák. č. 121/2000 Sb.), veřejné předvádění, pronájem a půjčování je užitím díla a je možné pouze za podmínky výslovného (smluvního) svolení majitele autorských práv k takovému dílu, v případě audiovizuálních děl výrobce filmového díla. Vlastník rozmnoženiny díla ve formě kompaktního disku, videokazety, záznamu na pevném disku počítače či zaznamenaného na jiném hmotném substrátu, ať už se jedná o rozmnoženinu pořízenou výrobcem díla nebo oprávněným distributorem a jimi uvedenou na trh (nepřesně nazývanou "originál"), či o rozmnoženinu pořízenou jakkoliv jinak, nesmí bez výslovného svolení výrobce díla na nosiči zaznamenaného dále šířit, rozmnožovat a jinak veřejně užívat, veřejně předvádět, pronajímat k veřejnému předvádění a nebo půjčovat za úplatu. Pro tyto případy obecně platí, že "kdo nabude originálu díla nebo jeho rozmnoženiny, nenabývá tímto práva k užití díla, není-li výslovně ujednáno jinak" (srov. § 30 zák. č. 35/1965 Sb. a § 9 odst. 3 zák. č. 121/2000 Sb.). Vlastník rozmnoženiny každého díla chráněného podle práva autorského, získané prostou kopií této rozmnoženiny, má exemplář díla vždy pouze pro vlastní osobní potřebu.

Excesem z institutu volného užití díla je pak vedle rozšiřování kopie zhotovené původně pro vlastní potřebu zhotovitele prodejem či jiným převodem vlastnického práva i výroba rozmnoženiny pro jinou než vlastní osobní potřebu zhotovitele, stejně jako zhotovení více rozmnoženin určitého díla či zhotovení rozmnoženiny díla jiným subjektem, než subjektem pro jehož osobní potřebu je tato rozmnoženina určena.

Jak bylo řečeno výše autorský zákon výslovně zahrnuje nabízení originálu nebo rozmnoženiny díla za účelem prodeje nebo jiného převodu vlastnického práva do užití rozšiřováním (§ 14 odst. 1). Neoprávněným užitím díla je tak i nabízení neoprávněných rozmnoženin inzeráty, prostřednictvím internetových stránek a individuálně rozšiřovaných seznamů. Tato úprava ulehčuje případné trestné stíhání pachatelů, neboť není zapotřebí prokázat, že pachatel skutečně neoprávněnou rozmnoženinu prodal, daroval apod., ale postačí prokázat, že ji za tímto účelem nabízel.

Právně závadná je i účast v různých internetových aplikacích zaměřených na sdílení resp. výměnu souborů s autorskými díly (Napster, Gnutella, různé huby apod.), a to na straně toho, kdo chráněná díla nabízí ke stažení případně umožní jejich stažení. Jedná se o užití díla jeho sdělováním veřejnosti dle § 18 aut. zákona. O stejný typ užití se jedná samozřejmě i v případech, kdy někdo umožňuje download chráněných děl ze svých internetových stránek. Z hlediska objektivního porušení práva je přitom lhostejné, zda tak činí úplatně či bezúplatně, protože obdobně jako u jiných způsobů užití autorských děl a jiných předmětů ochrany není úplatnost charakterem užití.

Autorské právo a k audiovizuálnímu dílu a jeho složkám a práva související s právem autorským vykonává v souvislosti s užitím audiovizuálního díla zpravidla výrobce tohoto díla nebo osoba, které licencí udělil oprávnění k výkonu těchto práv; tato osoba také může jako jediná udělit souhlas s užitím daného audiovizuálního díla. Bez tohoto souhlasu nelze např. zhotovovat rozmnoženiny díla a šířit je. Výrobce jako vykonavatel autorského práva k filmovému dílu má pochopitelně zájem, aby se toto dílo šířilo i mimo teritorium státu svého vzniku a pokud se tak děje, aby jeho autorské právo k tomuto dílu bylo chráněno. Proto uděluje prostřednictvím licenční distribuční smlouvy právo k užití a šíření filmového díla (tzv. distribuční právo) distribučnímu subjektu na území určitého státu. Subjekt, kterému bylo toto distribuční právo uděleno, se tak stává tím, kdo je oprávněn šířit konkrétní filmové dílo v rámci přesně vymezených forem tohoto šíření (kino, domácí video, veřejné provozování) na určitém teritoriu a po určitou dobu.

Pirátstvím rozumíme neoprávněné užívání autorských děl požívajících ochranu takovým způsobem, který přísluší pouze nositelům práv k těmto dílům. Pirátství je parazitování na duševním vlastnictví někoho jiného a to především za účelem zisku. Pojmenování pirátství vzniklo původně podle pojmenování černých rozhlasových stanic umístěných na lodích, které kotvily v mezinárodních vodách. Tyto stanice neoprávněně vysílaly hudbu, tedy autorská díla. Rozšíření tohoto názvu na celou oblast porušování práv k duševnímu vlastnictví je zcela příhodné. Také námořní pirát okrádal jiné lodě a bral majetek, který nebyl jeho. Pouze nádech romantiky se zcela vytratil. Dnešního piráta zajímá pouze zisk. Pokud tedy bude moci, použije i váš výtvor, aby ho zpeněžil. Současní piráti se také často dopouštějí i jiné trestné činnosti a výjimkou není ani jejich účast ve zločinných spolčeních a organizovaném zločinu. Odhaduje se, že zisky z pirátství vysoce převyšují zisky z drog a prostituce dohromady.

Z hlediska platného práva je pirátství:
                - autorskoprávní delikt
                - trestný čin resp. přestupek
                - celní přestupek resp. delikt
                - může porušovat i další předpisy (o hospodářské soutěži, podnikání, nakládání s audiovizuálními                    díly, o vysílání apod.)

Autorská práva a jejich ochrana jsou upraveny těmito právními předpisy:
                Od 1.12.2000 autorský zákon č. 121/2000 Sb.
                Občanský zákoník (škoda a bezdůvodné obohacení)
                § 152 trestního zákona
                § 32 přestupkového zákona
                Tzv. protipirátský zákon č. 191/1999 Sb.
                Obchodní zákoník (nekalá soutěž)
                § 88 odst. 8 zákona o telekomunikacích

Audiovizuálním pirátstvím rozumíme jakékoli neoprávněné užití audiovizuálního díla (tedy díla filmového nebo jiného díla, které se sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, vyvolávajících dojem pohybu, ať již doprovázených zvukem či nikoli), zvukově obrazového záznamu a televizního vysílání. Podle způsobu neoprávněného užití rozdělujeme audiovizuální pirátství do těchto nejčastějších typů:

                - Výrobkové pirátství - tj. výroba a rozšiřování (distribuce) neoprávněných rozmnoženin audiovizuálních děl (např. na VHS, CD, DVD)
                - Neautorizované veřejné projekce - tj. neoprávněné provozování díla ze záznamu, nejčastěji z komerčního nosiče, tedy VHS a DVD
                - Televizní pirátství, Krádeže signálu - různé neoprávněné užití televizního vysílání, zejména neoprávněné vysílání audiovizuálních děl, neoprávněný přenos cizího televizního vysílání v kabelových sítích nebo společnou televizní anténou a neoprávněné sdělování vysílání veřejnosti např. v hotelech, restauracích, klubech, internetem apod. K tomuto typu pirátství bývají přiřazovány i neoprávněné příjmy chráněného vysílání, např. placené televize, i když ne v každém případě se nutně jedná o autorskoprávní delikt - v každém případě jde ale o správní delikt při jehož páchání vzniká škoda a bezdůvodné obohacení.
                - Internetové pirátství - pirátství prostřednictvím internetu, především umožnění stahování souborů a zpřístupnění souborů ke sdílení (download), nabízení pirátských nosičů prostřednictvím internetu, streaming a webcasting, tedy promítání a vysílání po internetu na objednávku i bez ní a v neposlední řadě i nabízení nekalých pomůcek, zveřejňování jejich schémat a zveřejňování přístupových kódů k zakódovaným vysíláním
                - Nekalé pomůcky - tj. pomůcky umožňující omezit či vyřadit z provozu ochranu díla před neoprávněným užitím, např. videodekodéry obcházející kódování záznamu, počítačové programy k prolomení kódu DVD atd. Autorský zákon zakazuje jejich vývoj, výrobu nabídku k prodeji, pronájmu či půjčení, dovoz, rozšiřování a využívání pro dosažení majetkového prospěchu.
                - Paralelní import - tj. dovoz oprávněných rozmnoženin ze zahraničí bez příslušné licence pro naše území

Tzv. digitální pirátství je kombinací výrobkového pirátství, kdy hmotným substrátem díla je optický disk (zejména CD-R, VCD a DVD), internetového pirátství a zneužitím nekalých pomůcek k digitálnímu pirátství.

Naše organizace se zpočátku zaměřovala na boj proti pirátství zejména v oblasti videa. Nové nosiče, které se staly populární zejména v Asii, ale i v západoevropských zemích a v Americe, tedy laser disky a video kompaktní disky, u nás nebyly časté, a to ani originální ani pirátské. Příslušná technologie totiž nebyla a není v České republice příliš rozšířena a zejména přehrávačů laser disků se v naší zemi vyskytovalo velmi málo. Zařízením, umožňující přehrávání video kompaktních disků, disponovali především počítačoví fandové, kteří příslušný hardware měli jako součást svého počítače. Vzhledem k nízké poptávce nevydávali místní distributoři filmy v českém jazyce na laser discích a v češtině takto vyšlo pouze několik titulů. Nízká poptávka se projevila i na aktivitě pirátů, pirátské laser disky se téměř nevyskytovali a pirátství v oblasti video CD se omezilo v podstatě na domácí vypalování disků a distribuci mezi známými. Nebyl zaznamenán žádný větší případ dovozu pirátských video kompaktních disků. Přitom však některé destinace, zejména Asie se potýkaly s obrovskou produkcí pirátských videokompaktních disků. Kromě malého rozšíření příslušné technologie chránily český trh také další skutečnosti, zejména nízká jazyková vybavenost zákazníků, kteří navíc dávají přednost dabovaným filmům před titulkovými a poměrně malý počet česky, resp. slovensky hovořícího obyvatelstva, pro které se pirátům nevyplatilo průmyslově vyrábět národní verzi.

Tato přirozená ochrana našeho trhu však s příchodem DVD vzala za své. S rozšířením technologie DVD roste zároveň počet lidí, disponující nejen přehrávačem DVD, ale i jiných formátů, zejména video kompaktních disků a v některých případech i CD-R či CD-RW. Také ochota zákazníků dívat se na film v cizojazyčné verzi nebo s titulky je vyšší, zejména u mladší generace To povzbuzuje piráty k větší aktivitě a k nabízení stále širší nabídky filmů. Z hlediska pirátských aktivit představuje DVD v nynější době lehce dostupný, kvalitní a aktuální master, tedy předlohu k výrobě jiných pirátských nosičů. Zároveň také představuje ideální nosič k distribuci do velkého počtu jazykově odlišných regionů, neboť vzhledem ke kapacitě umožňuje současné zaznamenání velkého poštu titulů a dokonce i zvukových stop.

Jak je dobře patrné z grafu, v průběhu roku 2002 došlo k nárůstu odhadované míry pirátství v audiovizi z 13 na cca 18%. Tento nárůst koresponduje s trendem nastoleným již v posledních měsících roku 2001, kdy došlo k dramatickému nárůstu pirátství spojeného s novými technologiemi, zejména CD-R pirátství filmů a zneužívání Internetu k porušování práv k audiovizuálním dílům, což způsobilo nárůst pirátství z 10 na 13%. Nadále pokračuje trend ústupu od klasických analogových technologií k novým digitálním; v současné době digitální pirátství již zcela převážilo klasické analogové pirátství. Obecný trend zvyšování míry pirátství je očekávaným, byť nežádoucím, důsledkem rozšiřování digitálních formátů, zejména DVD. Všechny aktivní prostředky použité k ochraně DVD disků (CSS, regionální kódy, Macrovision) jsou definitivně překonány, a nepředstavují pro piráty problém. Pirátství současnosti stíhá veškeré hranice a odlišnosti regionů - je globální. Česká republika byla v roce 2002 poprvé výrazněji zasažena globálním charakterem pirátství. Tento jev bude stále více určující i pro český trh a lze tedy v souladu s vývojem v ostatních zemích očekávat další nárůst míry pirátství.

Globální digitální pirátství má v zásadě dvě hlavní podoby. Jednou je výroba a distribuce pirátských lisovaných DVD, druhou úprava záznamů filmů do formátu pro CD-R a jejich šíření prostřednictvím Internetu. Boj proti oběma těmto problémům musí být zaměřen především proti zdroji pirátství a jeho příčinám. Tyto aktivity musí být už ze své podstaty globální. MPA prostřednictvím dostupných postupů vyvíjí nátlak na země, které umožňují masivní výrobu pirátských DVD a jejich distribuci do dalších zemí. Provozuje mezinárodní internetovou vyhledávací službu, která detekuje závadný obsah na webových stránkách i jednotlivých počítačích zapojených do sítě a automaticky generuje a rozesílá výzvy k odstranění závadného obsahu. MPA také pozorně sleduje vývoj právní úpravy ochrany duševního vlastnictví na mezinárodní úrovni i v jednotlivých státech. V rámci Evropy MPA lobuje nejen za podobu přijímaných směrnic EU, které se problematiky pirátství dotýkají, ale i za takové jejich implementace do zákonodárství jednotlivých států, které by nastavily lepší výchozí pozice pro boj s pirátstvím. Na druhou stranu jako nepříliš efektivní se zatím jeví diskuse o vnitřní transformaci filmového průmyslu, zejména o změně marketingových postupů a vývoji nových distribučních modelů. K omezení globálního charakteru pirátství je také postrádána regulace vývoje technologií, umožňujících vyřadit z provozu ochranné prostředky použité k ochraně děl, a zejména pak omezení rozšiřování těchto technologií v uživatelsky komfortním provedení.

Náš trh v současnosti zasahuje zejména internetová forma pirátství, lisovaná DVD však představují reálnou hrozbu. Přesto, že základ úspěšnosti protipirátských aktivit tkví v současnosti především v globálních aktivitách, naším úkolem je omezení důsledků celosvětového pirátství na náš trh. Stejně jako protipirátské aktivity je důležité i úsilí o otupení dvou hlavních zbraní pirátských produktů - časového předstihu a ceny.

Internet a CD-R pirátství: Internet je rychle se vyvíjející médium, jež je předmětem různých typů pirátství a jiných trestných činů. Nejsou k dispozici žádné oficiální průzkumy rozšíření Internetu, struktury uživatelů a podíl jednotlivých typů připojení, avšak analýzou různých zdrojů lze konstatovat, že téměř pětina populace má nějakou možnost přístupu k Internetu, zejména z kanceláří a škol, ale také z domovů a internetových kaváren. Velice rychle se rozšiřuje pevné připojení a připojení prostřednictvím kabelové televize. Poplatky za telefonické připojení mimo špičku stejně jako poplatky za pevné připojení klesají. Připojení prostřednictvím kabelové televize je rychlé a velmi laciné i pro neomezený průtok dat, což poskytuje dobrý základ pro pirátské aktivity. Výrobkové pirátství na Internetu je úzce propojeno s CD-R pirátstvím, které se rozvinulo v obrovský problém. Zejména velmi mladí lidé, studenti středních a vysokých škol, mají zdroje filmů v CD-R formátu, často předpremiérových titulů, a vypalují kopie pro přátele, spolužáky a známé. Někteří z nich stejně jako mladí lidé pracující v počítačové oblasti berou pirátství jako výnosný byznys a nabízí pirátské CD-R na webových stránkách. Filmy jsou rippované z DVD, stále se ještě vyskytují digitalizované analogové záznamy, resp. dochází ke stáhnutí filmů zejména z amerických serverů; soubor je pak převeden do CD-R formátu, často také do formátu kompatibilního s DVD přehrávači. Ačkoli v průměru hodnotíme kvalitu filmových záznamů na CD-R jako dobrou či průměrnou, některé filmy, a to i předpremiérové, jsou dostupné v CD-R formátu ve špičkové kvalitě. Typický pirát používá jednu či dvě vypalovačky a prodává CD-R filmy velmi lacino (50-100 Kč za jedno CD, což je v průměru kolem 90 Kč za film).

Počet případů internetového a CD-R pirátství filmů od minulého roku prudce narůstá. Spolu s programem umožňujícího prolomení ochranného kódů DVD disku byly vyvinuty programy ke komprimaci nahrávek filmů, které představují v oblasti filmů obdobný fenomén jako MP3 v hudbě. Na Internetu jsou pro zasvěceného k dispozici filmy, často předpremiérové, upravené do formátů vhodných pro přenos po síti a vypalování na CD-R. Většina těchto souborů pochází původně z USA a Kanady, brzy se však prostřednictvím sdílení rozšíří do většiny českých komunit. Překážkou není ani česká verze; piráti filmy sami titulkují, nejčastěji využívají služby downloadových speciálních internetových stránek obsahující velké množství různých titulků případně film sami přeloží. Sdílení filmových souborů prostřednictvím internetu je v současnosti velmi rozšířené; alarmující je, že sdílené soubory jsou často umístěny na internetových serverech provozovaných akademickými či vědeckými institucemi. Sdílení souborů je významným podhoubím pro CD-R pirátství. Kvalita internetového připojení běžné populace zatím sice neumožňuje masivní stahování filmů z internetu, ale umožňuje dobře vybaveným pirátům získávat aktuálně a rychle nové nelegální záznamy. Ty jsou potom bez souhlasu držitelů práv rozmnožovány a rozšiřovány. Takto se do distribuce nelegálně dostávají filmy, které jsou dosud hity v kinech, a na videokazetách a DVD budou legálně vydány až za několik měsíců. Nejčastější internetový pirát je student střední či vysoké školy, který je ve spojení s komunitou obdobně zaměřených lidí. Své zákazníky získává jak ze svého okolí tak prostřednictvím internetu. Ke své nelegální činnosti často využívá školní zařízení, tedy počítače, vypalovačku a internetové připojení. Nejen, že tak ke svému obohacení zneužívá zařízení pořízené z veřejných prostředků pro podporu školství, ale omezuje tak i využití tohoto zařízení jinými studenty ke studijním účelům. Některé vysoké školy praktikují vnitřní kontrolní systém užívání počítačové sítě, na mnohých vysokých i středních školách však taková kontrola většinou chybí.

Meziroční nárůst případů CD-R pirátství převyšuje 100%. Česká protipirátská unie řeší se závažné případy výroby a distribuce CD-R s filmy prostřednictvím trestních oznámení; případy sdílení souborů prostřednictvím internetu, zveřejňování schémat dekodérů a jiných nekalých pomůcek jsou řešeny především varovnými listy a jednáním s poskytovateli IT prostoru či připojení. Připravován je však vzdělávací program pro školy, který by měl nastartovat kontrolní mechanismy uvnitř školních zařízení i s vyvozením patřičných důsledků při porušování daných pravidel a samozřejmě i právních předpisů. Případy audiovizuálního pirátství na CD-R jsou často spojeny i s jinými druhy pirátství, zejména s pirátstvím multimediálních her a jiného softwaru a hudby. Často však dochází i ke spojení s trestnými činy neoprávněného podnikání, ohrožování mravnosti a ohrožování mravní výchovy mládeže.

Lisovaná DVD: V současnosti existují dva hlavní zdroje těchto disků - Asie a Rusko. V Asii (zejména Číně, Singapuru, Malajsii, Indonésii a Tchaj-wanu) byly pirátské DVD lisovány nejdříve. Produkce se nejprve zaměřilo na tamní obrovský trh, posléze byly přebytky pašovány zejména do zemí se značným anglicko-jazykovým zázemím. V současnosti jsou v těchto teritoriích vyráběny i verze pro větší evropské země, zejména Německo, které se však u nás zatím vyskytují sporadicky (řádově stovky na příhraničních tržištích). Lisovny DVD v Rusku začaly sice později, o to však kvalitněji. Ruské lisovny se soustředí na evropský trh včetně zemí střední a východní Evropy. Ruské padělky jsou navenek velmi dobře provedené a obsahují nejen jazykové titulky cílových zemí včetně češtiny, ale v některých případech i dabingové verze. Naším úkolem je omezit dovoz těchto DVD do ČR a jejich další distribuci.

Rozšíření vypalování DVD zatím brání nízká kapacita nahrávacích DVD disků stejně jako jejich stále vysoká cena a cena vypalovaček. Ze zkušenosti s vývojem CD technologie je však pouhou otázkou času, kdy dojde k takovému snížení ceny nahrávacích DVD disků i jejich vypalovaček, že začne být tento způsob rozmnožování filmových záznamů běžný.

Byť je kvalita pirátských DVD ve srovnání s kvalitou záznamů na CD-R nebo kvalitou sdílených souborů nepoměrně vyšší, i u pirátských DVD dochází ve srovnání s oprávněným nosičem k jejímu snížení. Základní problém pro piráty představuje master, tedy předloha, ze kterého získají a upraví záznam. Snížení kvality je patrné zejména u předpremiérových titulů kdy za předlohu nezřídka slouží digitální kamerou natočené filmové představení. U filmů pirátsky šířených prostřednictvím Internetu nebo na CD-R nastává další zádrhel v komprimaci, která kvalitu záznamu dále snižuje. U pirátských DVD leží kámen úrazu v synchronizaci zvuku a obrazu, vyladění barev a ve funkčnosti menu. Při testech, které jsme dělali s pirátskými a legitimními DVD týchž filmů bylo zjištěno, že u pirátských kopií dochází také ke zpomalování záznamu cca 1 sekundy za minutu. Nižší kvalita pirátských DVD je také dána snahou ušetřit. Zpravidla jsou používány disky nejnižší kapacity, které neumožňují zařadit významnější bonusové materiály. Struktura pirátského disku a tím i funkce, které disk obsahuje, jsou jednodušší než u legitimního DVD. Neexistuje jazyková korektura nebo je nekvalitní, takže v tisku i v titulcích jsou časté gramatické. Menu nejsou často plně funkční, disky neprocházejí výrobní kontrolou, takže jsou oproti legitimním DVD značně chybová.

S problematikou digitálního pirátství úzce souvisí problém nekalých pomůcek, s jejichž pomocí lze omezit či vyřadit z provozu ochranu díla před neoprávněným užitím, např. kódování. V oblasti DVD se jedná zejména o program deCSS umožňující přehrání obsahu DVD na pevný disk počítače k jeho další úpravě a dekodér vyřazující z účinnosti ochranu Macrovision proti kopírování. Autorský zákon č. 121/2000 Sb. výrazně novelizoval ustanovení o nekalých pomůckách. Ustanovení § 43 aut. zákona stanoví, že právo autorské a práva související s právem autorským porušuje i ten, kdo tyto pomůcky vyvíjí, vyrábí, nabízí k prodeji, pronájmu nebo půjčení, dováží, rozšiřuje nebo využívá pro dosažení majetkového prospěchu poskytováním služeb nebo jiným způsobem. Taková činnost porušením může naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 trestního zákona. Zároveň autorský zákon v § 30 odst. 5 stanoví, že skutečnost, že výroba jedné kopie pro vlastní osobní potřebu resp. užití díla pro vlastní potřebu se nepovažuje za autorskoprávní užití a nevyžaduje tedy předchozí svolení nositelů práv, nemá vliv na oprávnění nositelů práv opatřit díla ochranou, která ztíží či znemožní přístup k dílu nebo výrobu jeho rozmnoženiny.

Přesto, že současná právní úprava předjímá omezení institutu volného užití na skutečnost, že si kopii zhotoví sám ten, pro jehož potřebu je určena a pouze v jedné verzi, existuje v České republice velké množství veřejných vypalovaček, které zájemcům zhotovují kopie kompaktních disků, a jejich jednání je prakticky velmi špatně nepostižitelné . V oblasti hudebních nosičů tato situace vede k drastickému snížení počtu prodaných legálních nosičů a životně ohrožuje celé odvětví. S rozvojem audiovizuálních optických disků se tato situace rozšiřuje i do oblasti filmu, která drastické snížení výnosů pocítí ještě citelněji a může vést až k zániku národních kinematografií. Na trhu je k dispozici velké množství typů vypalovaček pro domácí použití za cenu nižší 50.000,- Kč, umožňujících současné vypalování až padesáti disků. Podle výpočtů Ifpi, organizace působící v oblasti hudby, je návratnost investice do zařízení umožňující současnou výrobu "pouhých" 12 kopií kompaktních disků za předpokladu, že zařízení poběží celých 24 hodin, necelých 12 dnů. Obdobná situace přetrvává i u nekalých pomůcek. Zatímco současný autorský zákon hovoří jasnou řečí, praktická vymahatelnost práva je velmi nízká. Dekodéry stejně jako multifunkční zařízení obsahující dekodér a paralelně importované smart karty se prodávají zcela otevřeně, poněkud skrytěji se nabízí padělané smart karty k odkódování chráněných televizních programů.

Autorské právo je konstruováno jako právo výlučné, kde institut volného užití je průlomem do tohoto práva, jeho omezením, avšak za přesně stanovených a úzce vykládaných podmínek. Možnost zhotovit si kopii díla není právo uživatele, které by mu přiznávalo jakýkoli právní titul vymahatelný soudně. Kromě konkrétních podmínek, kdy právo nenahlíží na zhotovení rozmnoženiny díla jako na autorskoprávní užití (tj. jen pro svou osobní potřebu pokud rozmnoženinu zhotoví sám ten, jehož osobní potřebě má sloužit, a pouze jednu rozmnoženinu z jednoho díla, musí se jednat o dílo již zveřejněné - tato skutečnost má velký význam pro ochranu filmových děl - viz downloadování a sdílení předpremiérových děl), je třeba ještě dodržet obecné podmínky omezení práva autorského, stanovené zejména v § 29 odst. 1 autorského zákona, tj. že omezení autorského práva jsou dovolena jen ve zvláštních případech stanovených autorským zákonem a nesmějí být vykládána způsobem, který by narušoval běžný výkon autorského práva a který by byl neospravedlnitelně na újmu oprávněným zájmům autora. Institut volného užití představuje pouhou možnost, kterou zákon za restriktivně stanovených podmínek dává, nositel práva má naopak právo zabezpečit své dílo technickými prostředky proti kopírování, i když tím znemožní či znesnadní uplatnění možnosti uživatele na kopii pro osobní užití. Navíc ustanovení § 30 odst. 5 autorského zákona výslovně stanoví, že institut volného užití nemá vliv na to, že užívání nekalých pomůcek pro dosažení majetkového prospěchu a další jednání dle § 43 až 45 jsou protiprávní. Při užití díla s využitím nekalých pomůcek, přitom dochází k majetkovému prospěchu, neboť pokud by tyto pomůcky nebyly užity, uživatel by musel pro stejný efekt (tedy shlédnutí či používání díla, které je chráněno proti přístupu kódem, resp. k vlastnictví kopie pro vlastní potřebu) vynaložit určité finanční prostředky.

Institut volného užití a zákonných licencí se vyvinul jako určitý kompromis mezi nositeli práv a uživateli, a tím i nadále zůstává. Možnost zhotovit si za určitých podmínek rozmnoženinu či napodobeninu díla vznikla v době, kdy současná technická realita nebyla ještě ani fantazií. Současné možnosti digitálních formátů spolu s komprimačními postupy se zajisté nedají srovnat s možnostmi v době, kdy se základy ochrany duševního vlastnictví, z kterých vycházíme do dneška, formovaly, tedy v 19. století. Je na místě hledat nové kompromisy, které na jedné straně nebudou příliš omezovat uživatele a ochrání je před případným monopolistickým chováním, a na druhé straně zajistí nositelům práv, ať autorům, výkonným umělcům či výrobcům, spravedlivou odměnu, a to ať už se podílí na tvorbě a šíření autorských děl či jiných předmětů ochrany dle autorského zákona jako svému uměleckému poslání, nebo jako výkonu svého podnikání či zaměstnání.

Současné zkušenosti jsou však skutečně varující a postupující vývoj směřující k snadnější, rychlejší a levnější výrobě klonů optických disků v domácích podmínkách nedává příliš nadějí. V souvislosti s rozsahem institutu volného užití dochází celosvětově, na půdě EU i u nás k diskusi o tom, jak by měl moderní autorskoprávní předpis reagovat na digitální technologie. Výrobci a legální distributoři autorských děl stejně jako protipirátské organizace žádají o výslovné vyjmutí zhotovování digitálních kopií z institutu volného užití. Argumentace se opírá o skutečnost, že institut volného užití byl zakotven v analogovém věku, kdy vyrobené rozmnoženiny byly výrazně nižší kvality než originál. V digitálním formátu se však nejedná o kopie, ale vlastně o klony, které mají stejnou nebo velmi podobnou kvalitu jako originál. Výroba analogových rozmnoženin je časově náročná, kvantitativně i kvalitativně omezená a relativně nákladná. Digitální klony je možné v nezměněné kvalitě vyrábět v neomezeném množství, rychle a levně. Navíc současný stav masového užívání autorských děl v rámci institutu volného užití bez placení jakýchkoli poplatků výrazně poškozuje nositele práv až na hranici jejich existence, což je v rozporu ze základní premisou konstrukce autorského práva zakotvené již v Bernské úmluvě a převzaté mimo jiné i naším autorským zákonem. Naopak zejména kolektivní správci práv argumentují tím, že technický rozvoj nelze zastavit a že takovýto zákaz nelze vlastně vymáhat. Dávají proto přednost povolení digitálních kopií za podmínky zpoplatnění prázdných nosičů a zařízení. Uživatelé na třetí straně obhajují plnou svobodu novým technologiím bez hrazení jakýchkoli poplatků.

Je pravda, že je velmi problematické kontrolovat všechny osoby, zda dodržují zákaz výroby digitálních kopií, avšak při distribuci takových kopií by se jednoznačně jednalo o porušení práva bez možnosti různých alibistických tvrzení. Nositelé práva by tak měli v rukou účinný právní prostředek k omezení výroby a distribuce digitálních kopií jejich děl ve velkém a za účelem zisku. Například v oblasti počítačových programů se tento postup osvědčil. Novela autorského zákona z roku 1990 stanovila ochranu počítačových programů a zároveň je vyjmula z obecné úpravy volného užití. Tuto úpravu přejal i nyní účinný autorský zákon. Zhotovování kopií počítačových programů stejně jako jejich pouhé užití, byť pro vlastní potřebu, bez souhlasu nositelů práv (kromě velmi úzce formulované možnosti zhotovit jednu kopii pro archivní nebo záložní účely) je protizákonné, a přesto, že kontrola dodržování tohoto ustanovení je velmi problematická, snížilo se procento pirátství z 90% v roce 1990 a 60% z loňského roku na letošních 43%. Je nevyrovnané, že počítačovou hru si nemůže bez řádné licence uživatel ani spustit, natož pak překopírovat, ale digitální záznam filmu bez ohledu na původ může nejen libovolně sledovat, ale pro osobní potřebu i zhotovit jeho kopii.

V České republice se často se setkáváme s názorem veřejnosti, že pirátství je problém pouze úzké skupiny subjektů - nositelů práv k dílům, které jsou neoprávněně užívány. Tento názor však značně nepřesný a nezohledňuje většinu aspektů pirátství. Poškozeným je nejen přímý nositel práva k předmětnému dílu, ale také další subjekty. Zřejmým je poškozování všech subjektů v určitém odvětví, neboť pirát je pro ně nekalou konkurencí, která nabízí stejné nebo podobné zboží za nižší cenu, neboť nemá náklady na pořízení práv k užití, a navíc používá méně kvalitní a tím i levnější hmotný substrát. Přesto však má pirát z každého prodeje větší zisky než legální podnikatel. Legální podnikatel musí kromě nákladů na pořízení práv k distribuci určitého díla, které se pohybují v řádech tisíců amerických dolarů, a povinných odvodů za prodej každého nosiče s tímto dílem (tyto odvody se pohybují zpravidla v rozmezí 15-45% z hrubého zisku, přičemž je stanoven minimální odvod ve výši 1,5 - 10 dolarů za jeden nosič v závislosti na způsobu užití a fázi exploatace) vynaložit náklady i na pořízení české verze a marketing. Z konečné ceny legálního produktu tvoří 22% DPH, to je u DVD v ceně 890 Kč DPH ve výši 160,50 Kč. Téměř stejnou část ceny tvoří prodejní marže obchodníka. Všechny subjekty podílející se na legálním šíření díla platí samozřejmě také daň ze zisku. Pirátská DVD jsou většinou provedena v chudším vybavení, neobsahují bonusy, případně jich obsahují menší množství, často jsou používány disky nejnižší kapacity, struktura disku a tím i funkce, které disk obsahuje jsou jednodušší než u legitimního disku. To vše, spolu s neplacením licencí a daní snižuje náklady piráta. U výroby DVD jsou však nejvyšší vstupní náklady před samotnou replikací, tedy náklady na vytvoření struktury disku a výrobu matrice. Tyto vstupní náklady se pak rozpouští v ceně každého prodaného DVD. Pirátská linka přitom kopíruje pouze zaručené trháky a v deseti až stotisícových nákladech, neboť tyto padělky distribuuje po celém kontinentě. Naproti tomu legální vydavatel pracuje s těmi filmy a bonusy, ke kterým má licenci a vydává pro území, pro které tyto licence získal. V prostředí českého trhu pak hovoříme o objemu cca 500-1000 prodaných DVD disků od běžného titulu. Výrobní náklady připadající na jedno prodané DVD jsou v těchto objemech samozřejmě značně vyšší, než při deseti či stotisícových nákladech pirátských disků.

Pirátskými aktivitami je poškozována celá společnost. Černý trh snižuje legální zisky, ze kterých jsou odváděny daně, přitom zisky z tohoto nelegálního podnikání jsou nemalé. Piráti přitom daně ani clo neplatí. Celosvětové zisky pirátů převyšují zisky z prodeje drog, organizované prostituce a černého obchodu se zbraněmi, hrozící tresty jsou přitom výrazně nižší. Vysoké zisky z pirátství a nízké tresty lákají organizovaný zločin, který prostřednictvím těchto příjmů financuje své další nekalé aktivity. Současné pirátství je doménou organizovaného zločinu, kdy mezinárodně operující gangy zásobují pirátským zbožím celé kontinenty.

Pirátství omezuje rozvoj legálního průmyslu a při vyšší míře pirátství je dopad na legální společnosti natolik negativní, že jsou nuceny výrazně omezovat svou činnost, propouštět zaměstnance a v důsledku dochází i k likvidaci celých společností. Pirátství tedy výrazně ubírá pracovní místa, jak bylo zjištěno i průzkumem Evropské komise. Poškozeným je samozřejmě i spotřebitel, který dostává za cenu často podobnou ceně originálního výrobku méně kvalitní produkt bez možnosti reklamace. Nižší kvalita zůstává zachována i u digitálních nosičů (viz výše).

Pirátství výrazně deformuje trh na straně nabídky i poptávky. Piráti jdou za snadným a zaručeným ziskem, který budou mít především z prodeje mainstreamových titulů. Tento trend je zejména patrný u digitálního pirátství, které překračuje hranice, neboť pirátské DVD obsahuje nejrůznější jazykové verze a může se tak prodávat od Ruska až po USA. Vzhledem k rozloze trhu, který tak piráti "obhospodařují" jsou výrobní náklady (detailně viz výše) zanedbatelné, a piráti se pak mohou se svým zbožím cenově podbízet. Pro obvyklého zákazníka je cena výrazným stimulem pro koupi zboží; při prostém porovnání ceny legitimního DVD s titulem například národní kinematografie a pirátské kopie mainstreamového titulu se většina zákazníků rozhodne pro koupi levnější varianty, i když třeba z počátku měli zájem o jiný titul. To zpětně působí na vydavatele, kteří se tak na DVD snaží vydávat pouze takové tituly, u nichž lze předpokládat alespoň objem prodeje k návratnosti investice. Tento problém se týká zejména národních kinematografií a nezávislých snímků, které mají menší okruh diváků, neboť jejich distribuce je individuální. Vydavatelé v různých zemích se sice snaží domluvit na výrobě společného DVD, avšak i tak je předpokládaný objem prodeje výrazně nižší než u disků šířených bez ohledu na území.

Na těchto grafech můžete porovnat vývoj zisků audiovizuálních pirátů v ČR a škody, které oprávněným nositelům práv svým jednáním způsobují. Údaje za rok 2002 jsou odhady na základě dosavadních zjištění.

Pirátské optické disky s filmy můžeme podle formátu média rozdělit do tří základních skupin.

CD-R: Jedná se o běžné komerční kompaktní disky, které jsou prodávány bez záznamu k domácímu zhotovování zvukových, audiovizuálních či softwarových záznamů (tzv. CD Recordable - CD-R). Do této kategorie zařazujeme i přepisovatelná CD-RW, která jsou však k pirátství zneužívána zřídka, neboť jsou výrazně dražší než CD-R. CD-R a CD-RW jsou prodávány jak potištěné na nezáznamové straně, tak čisté. Data se na ně zapisují vypalováním. Legitimní distributoři filmových děl a většiny zvukově-obrazových záznamů tyto formáty nepoužívají, proto pokud je na takovém nosiči zaznamenáno filmové dílo nebo audiovizuální záznam, jedná se téměř s jistotou o pirátský nosič. Teoreticky však není vyloučeno, že někdo natočí film - např. jako cvičení na FAMU, a tento si pak vypálí v jedné či několika kopiích na CD-R; v takovém případě se nejedná o závadné jednání. V praxi je však tento formát zneužíván k neautorizovanému šíření filmových děl. Piráti často používají různé komprimační programy, aby snížili objem zaznamenávaných dat, a tak se jim podařilo zaznamenat film na menší počet nosičů, než kdyby použili standardní VCD formát, viz níže. Nejčastější "pirátské" komprimační formáty jsou DivX (přípona .avi) a MPEG 4. (přípona .mpeg, nebo .mpg). Filmy, zejména novinkové, které dosud nevyšly oprávněně na komerčních nosičích, jsou často šířeny v původních verzích a jsou k nim softwarově připojeny české titulky, většinou v samostatných souborech s příponami .sub či .txt. Piráti se většinou nesnaží napodobovat legitimní rozmnoženiny, pirátské disky mají nejčastěji nezáznamovou plochu potištěnou firemním potiskem výrobce CD-R nebo zůstává nepotištěna. Název titulu, je-li na nosiči zaznamenán, je nejčastěji fixem přímo na disk, nebo ručně psaný na značkový přebal či na vloženém lístku. Někdy jsou však používány "papírové potisky", tj. potisk CD se vytiskne na papír a nalepí na disk, nebo kopie přebalů, většinou vytištěné na barevné inkoustové tiskárně. CD-R a CD-RW nejsou kompatibilní s většinou stolních VCD či DVD přehrávačů, i když nyní jsou v prodeji i přístroje, které tyto formáty podporují.

VCD: Neboli video kompaktní disk. Tímto termínem označujeme lisovaná CD, na kterých je zaznamenán film či zvukově obrazový záznam. Data se na disk dostávají v továrně lisováním, přímo při nanášení polykarbonátu, základní součásti kompaktního disku. Jako VCD označujeme též vypalovaná CD, pokud jsou na nich záznamy vypáleny ve formátu VCD (struktura min. čtyř podadresářů, jako komprimační program je použit MPEG 1). Většina těchto disků, není-li vadná, funguje v stolních VCD přehrávačích a ve většině stolních DVD přehrávačích. Film musí být podle délky a kvality zaznamenaného zvuku většinou rozdělen na více disků, zpravidla postačí dva. VCD formát není v Evropě u legitimních výrobců příliš rozšířen, v češtině vyšla jenom šestice titulů na těchto nosičích. Naproti tomu u pirátů je tento formát oblíben, a to zejména pro prodej německojazyčných verzí filmů turistům v českém příhraničí. Disky jsou na výrobu daleko lacinější a méně náročné než DVD, přitom je lze přehrát ve většině DVD přehrávačů nebo v PC. Disky jsou zpravidla potištěny aby vzbudily dojem originálu, někdy je potisk značně primitivní. Informace na středovém kroužku jsou minimální nebo žádné. Pirátské disky lze rozeznat zpravidla velmi dobře, a to nejen s ohledem na předpremiérové uvádění filmů, špatnou kvalitu provedení i záznamu, ale i s ohledem na způsob a místo prodeje a cenu. Na tržištích jsou takové disky velmi často prodávány v DVD krabičkách, které jsou oproti klasickým krabičkám na CD podlouhlé a většinou vyrobené z černého platu. Tyto přebaly jsou opatřovány napodobeninami DVD přebalů (většinou tištěnými v Asii, takže obsahují čínské či jiné asijské znaky) nebo kopiemi DVD přebalů u již vydaných filmů.

DVD: DVD (Digital Versatile Disc) je, přes svůj podobný vzhled, zcela odlišný formát od CD-R i VCD. Umožňuje podle typu nosiče nahrát velké množství informací, tedy i zaznamenat celý film v nejvyšší obrazové kvalitě, s několika verzemi zvuku, dabingu, titulků, a ještě přidat tzv. bonusy - např. film o filmu, vystřižené scény, komentář autorů, hry apod. Disky jsou intermediální a interaktivní, záznam a provedení (jazyk apod.) jsou ovládány uživatelsky prostřednictvím Menu. Existují čtyři formáty DVD - DVD5 obsahuje jednu záznamovou vrstvu na jedné straně a umožňuje nahrát 5 Gb (gigabajtů) dat; DVD9 obsahuje dvě záznamové vrstvy na jedné záznamové straně a umožňuje nahrát 9 Gb dat, DVD deset má po jedné záznamové vrstvě na každé straně a jeho kapacita je 10 Gb a nejobjemnější disk DVD 18 má po dvou záznamových vrstvách na každé straně a jeho kapacita je 18 Gb.

Vzhledem k současným cenám vypalovaček DVD a prázdných médií se na našem trhu pirátská vypalovaná DVD v podstatě nevyskytují. Problémem pirátství v DVD jsou tak jednak lisovaná pirátská DVD a dále zneužívání DVD jako kvalitní předlohy k zhotovování kopií (zejména CD-R) či k předvádění veřejnosti (veřejná projekce v klubech apod.).

Pirátská DVD lisovaná v asijských černých lisovnách dorazila na náš trh dříve. Tyto disky nejsou příliš kvalitní, a to ani co do obrazu a zvuku, ani co se týče samotného provedení přebalu a potisku disku. Předpremiérové tituly jsou zpravidla pouze v původním znění, často obohacené o asijské titulky (čínské, malajské apod.). Kvalita záznamu takových filmů je velmi nízká; jako předloha slouží často záznam ruční kamerou z kina. Tištěné přebaly jsou plné chyb a nesmyslů, a to včetně autorů, hereckého obsazení, studia a obsahu filmu. U již vydaných titulů bývá přebal ofocen a záznam je okopírován z již vydaného disku, v našich končinách zejména z disku určeného pro německý trh. Na potisku disků i na tištěných přebalech se často vyskytují asijské znaky, někdy je uvedeno, jaké asijské titulky či dokonce dabing disk obsahuje. Z asijského zdroje zatím nebyly zjištěny disky s českým dabingem či titulky.

Naproti tomu pirátská DVD z ruských lisoven jsou provedena daleko kvalitněji, což s sebou přináší i horší možnost rozeznání pouhým pohledem. Po založení do přehrávače však takové disky poznáte velmi snadno, na nich obsažené české titulky jsou zpravidla velmi nekvalitní, plné mluvnických nesmyslů, nečeských výrazů a obratů a pravopisných chyb. Přesto, že přebaly a potisky těchto disků jsou provedeny kvalitním tiskem, při podrobném čtení často nalezneme různé chyby - tu vynechaná mezera mezi slovy, chyba v pravopisu apod. Anglický text na přebalu často neodpovídá obvyklému popisu filmu; při čtení třeba zjistíte, že se jedná o popis k sountracku či o část recenze.

Pirátská DVD vykazují různé chyby; menu nefunguje jak má, obraz se rozpadá, ve zvuku jsou výkyvy, barvy jsou rozostřené a barevné spektrum posunuté, záznam se občas úplně "zasekne" apod. Ochuzené jsou i bonusové materiály; pirátské disky je zpravidla neobsahují vůbec, či obsahují jediný bonus. Na přebalu i disku je často uveden region All nebo údaj o regionu chybí vůbec, disky pak nejsou opatřeny ochranou regionu. Jak je uvedeno výše, na přebalech a potiscích se téměř vždy vyskytují různé chyby, někdy zřejmější, někdy méně nápadné. Disky i přebaly jsou totiž vyráběny v zemích, kde se latinka běžně nepoužívá, proto dochází k chybám i při přepisu jmen herců. Angličtina není rodným jazykem těchto pirátů, tím méně pak čeština, proto chyby v gramatice i pravopisu jsou časté.

Vietnamští prodejci kromě asijských pirátských DVD prodávají i vypalované kompaktní disky s filmy ve formátu video kompaktních disků. Přesto, že tyto disky prodejci označují za DVD, jedná se o prostý záznam filmu v určitém jazyce, zpravidla rozdělený na dva kompaktní disky, bez jakýchkoli bonusů či multimediálních efektů. Disky bývají zpravidla potištěny jednoduchým potiskem, často jednobarevným.

Kompaktní disky s filmy jsou prodávány i prostřednictvím nabídek na Internetu, v inzertních novinách, či mezi známými. Jedná se o záznamy filmů z různých zdrojů, u jichž vydaných filmů zpravidla jejich převedením z DVD. Přesto, že někteří prodejci označují tyto disky jako DVD, jde o běžné vypalované kompaktní disky. Nejčastěji nejsou disky nijak označeny co se týče jejich obsahu, případně je titul napsán na disku fixem či je přiložen lísteček s názvem filmu. Vyskytují se však i disky s nalepeným "potiskem" disku, tj. potisk je vytištěn na barevné tiskárně a nalepen na disk. Záznam filmu je zpravidla komprimován v takovém formátu, který umožňuje jeho přehrání pouze v mechanice počítače, nikoli v běžném DVD přehrávači.

Premiéra v kinech
3-6 měsíců

Vydání na komerčních nosičích (VHS, DVD, VCD), uvolnění do videopůjčoven
1-2 měsíce

Uvolnění do prodeje
3 měsíce

Placená TV
6-13 měsíců

Televize