ČR, 26. června 2008 - V České republice probíhají jednání o zavedení klasifikace audiovizuálních produktů podle věkových skupin na principu státní regulace nebo povinné samoregulace audiovizuálního průmyslu. Dne 26. června 2008 byly na konferenci Internet a zákon: Regulace a samoregulace na internetu, kterou pod záštitou místopředsedy PSP Jana Kasala a ministra vnitra Ivana Langera za podpory ministerstva kultury uspořádal projekt Saferinternet.cz.

Na konferenci byly představeny projekty fungující v EU - systém PEGI (Pan European Game Information system) sloužící ke klasifikaci počítačových her na principu povinné samoregulace a dále projekt NICAM (Netherland Institute for the Classification of Audiovisual Media) sloužící k ochraně mladistvých v Nizozemsku, který pro klasifikaci her používá systém PEGI a pro klasifikaci audiovizuálních produktů vlastní systém Kijkwijzer. Podobné systémy jsou zamýšleny k uplatnění i v ČR.

Ministerstvo kultury, odbor médií a audiovize pověřil Centrum pro mediální studia CEMES UK FSV zpracováním Koncepce jednotného klasifikačního systému pro audiovizuální produkty z hlediska nezávadnosti pro děti a mladistvé. Na webových stránkách projektu avklasifikace.cz je mimo jiné k dispozici i dotazník NICAM sloužící ke klasifikaci obsahu.

Systém klasifikace předpokládá aktivní účast výrobců a distributorů, kteří by museli formou vyplnění dotazníku klasifikovat veškerý audiovizuální produkt (každý stačí klasifikovat jednou, takže u nových filmů do kin by klasifikoval filmový distributor, filmy pouze ve videodistribuci nebo dosud neklasifikované by musel klasifikovat videodistributor a televize by pak musely klasifikovat veškerý archiv). K označení obsahu a přístupnosti se pak používají piktogramy s věkovou hranicí (All, 3+, 7+, 12+, 16+, 18) a dále piktogramy označující závadný obsah (násilí, vulgarismy, strach, sex, drogy a alkohol, diskriminace, gambling). Tyto piktogramy musí být uvedeny jak na obalu výrobků, tak i v obraze na začátku programu. Pro představu, v Nizozemsku se tzv. kódováním, tedy klasifikací děl, zabývá 1500 lidí - pracovníků výrobců a distributorů audiovizuálního obsahu, část z nich se však věnuje i jiné agendě.

Tvůrci projektu vyjádřili připravenost přijímat podněty od odborné i laické veřejnosti a diskutovat se subjekty, které by byly klasifikaci a označování povinny realizovat. Povinnost označovat audiovizuální dílo přístupností již v ČR existuje na základě § 4 zák. č. 273/1993 Sb. o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, nicméně uvažovaná klasifikace by byla mnohem detailnější.