Autorské právo je konstruováno jako právo výlučné, kde institut volného užití, jehož součástí je i výjimka, že uživatel nemusí při dodržení stanovených podmínek žádat předchozí souhlas autora k zhotovení kopie díla pro vlastní potřebu, je průlomem do autorského práva, jeho omezením, avšak za přesně stanovených a definovaných podmínek. Možnost zhotovit si kopii díla není právo uživatele, které by mu přiznávalo jakýkoli právní titul vymahatelný soudně.

Autorský zákon v ustanovení § 30 odst. 6 vymezuje zásadu, že volné užití není nadřazeno právu autora opatřit své dílo technickými prostředky k ochraně práv, když v § 30 odst. 6 stanoví že ustanovením § 30 odst. 1 nejsou dotčena ustanovení §§ 43 a 44. Jinými slovy, zákon sice umožňuje pořízení kopie zveřejněného díla pro vlastní osobní potřebu, ale takovou kopii si může uživatel zhotovit z nosiče či jiné předlohy díla, pouze pokud není opatřena technickými prostředky ochrany práv neumožňující její zkopírování. Pokud je tedy DVD chráněno proti kopírování, nelze si z něj oprávněně zhotovit rozmnoženinu, a to ani pro osobní potřebu, ani není možné se oprávnění na zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu jakkoliv domáhat.

Jinou věcí zůstává řádné informování spotřebitele o vlastnostech nabízeného produktu. Pokud tedy například druh použitého kódování vylučuje přehrání nosiče v určitých typech zařízení, na kterých by jinak běžný produkt bez použití daného kódování bylo možno přehrát, je třeba o tom spotřebitele vhodným způsobem informovat, například poznámkou na přebalu výrobku či informací prodejce. Pokud je však použití kódu u produktu běžné, jako je tomu např. u regionální ochrany DVD, postačí prosté upozornění, v kterých typech zařízení lze nosič přehrát, tedy např. logo „Region 2“.